Standard

Minimální standard vzdělávání v sociální práci ASVSP

Standard byl naposledy aktualizován k 6.3.2014, lze jej stáhnout zde.

Obsah:

A. Základní východiska
B. Komentovaný návrh obsahu studia
  1. Filozofie a etika
  2. Úvod do sociologické teorie
  3. Úvod do psychologické teorie
  4. Teorie a metody sociální práce
  5. Odborná praxe
  6. Supervize
  7. Metody a techniky sociálního výzkumu
  8. Úvod do právní teorie a praxe
  9. Sociální politika
  10. Sociální patologie
  11. Menšinové skupiny
  12. Zdraví a nemoc
C. Poznámky ke komentovanému návrhu obsahu studia

Minimální standard ASVSP pro výuku sociální práce na úrovni vyššího odborného a vysokoškolského vzdělávání (obsah studia)

Minimální standard vzdělávání v sociální práci je výsledkem společné a dlouhodobé spolupráce členů ASVSP. Jeho základním cílem je rozvoj a podpora kvality vzdělávání v sociální práci. Minimální standard není statickým dokumentem, vyvíjí se již od roku 1993 a reaguje na měnící se podmínky.

Účelem tohoto materiálu je navrhnout minimální soubor studijních disciplín (obsah studia) a zásad studia sociální práce a poskytnout vyšším odborným a vysokým školám sociální práce podporu ve formě konzultace. Konzultaci chápeme jako dialog expertů ASVSP se školami, podporu škol při realizaci minimálního standardu a při řešení souvisejících problémů.
Stanovování standardů pro výuku sociální práce chápeme jako dlouhodobý proces, na němž se budou i nadále zainteresované školy účastnit formulováním vlastních představ a kritikou nebo připomínkami k představám jiných.

A. Základní východiska

  1. Navrhujeme koncepci vyššího odborného, bakalářského a magisterského studia, která předpokládá výkon práce s klienty.
  2. Obsah tříletého pomaturitního studia sociální práce by měl být průběžně přizpůsobován situaci na pracovním trhu tak, aby absolventi byli schopni úspěšné konkurence. Plánování teoretického obsahu studia musí jako jedno z důležitých hodnoticích kritérií zahrnovat jeho vztažnost mezi teoretickým studiem a praxí. Komentář k obsahu studia naznačuje, jaká by měla být praktická orientace jednotlivých předmětů.
  3. Absolventi škol sociální práce by měli mít takové teoretické znalosti z psychologie, sociologie, práva, sociální politiky, filozofie, teorie řízení a výzkumné metodologie, takové komunikační a psychosociálně terapeutické dovednosti, takové organizační schopnosti a takový profesionální přehled o sociální problematice, aby byli způsobilí k výkonu práce s klienty, aby po dvouleté praxi byli schopni manažerské činnosti přinejmenším na střední úrovni vedení, aby ve svém regionu dokázali provádět komunitní sociální práci (ovlivňovat sociální politiku) a aby se mohli věnovat výzkumné činnosti.

B. Komentovaný návrh obsahu studia

Dále uvedená minimální koncepce obsahu studia sociální práce předpokládá, že odbornou kvalifikaci pro samostatný výkon sociální práce je možné získat minimálně tříletým pomaturitním studiem. Tento typ vzdělání je možné v současné době získat studiem na vyšších odborných školách a studiem bakalářských nebo magisterských programů vysokých škol. Koncepce minimálního standardu vzdělávání v sociální práci dále předpokládá, že vedle obecně akceptovaného minima školy studentům nabízejí specifickou část svého studijního programu. V zájmu zajištění průhlednosti vztahu mezi disciplínami, které jsou dány minimálním standardem, a osobitým profilem jednotlivých škol je třeba, aby každá škola sociální práce deklarovala své specifické zaměření v profilu absolventa.

V souladu s míněním ostatních kolegů požadujeme, aby studijní programy, se kterými se školy stávají řádnými členy Asociace, závazně zavedly následující obecné disciplíny s vedeným obsahem pro první fázi nejméně tříletého pomaturitního studia:

  1. Filozofie a etika

1.1 Filozofie

Pojetí

Předmět Filozofie uvádí do filozofického myšlení způsobem umožňujícím hlubší proniknutí do povahy vztahu člověka a světa, vztahu člověka k člověku, tedy i do hlubší povahy sociální práce, jejího společenského rozměru a zaměření na člověka. Prostřednictvím vybraných témat seznamuje studenty s filozofickými problémy, které mají význam pro teorii i praxi sociální práce a umožní jim získat kritický náhled na zavedené koncepce. Předmět rovněž ukazuje studentům smysl filozofického tázání obecně a přivádí je k hlubšímu promýšlení cílů sociální práce ve vztahu k vlastnímu životnímu postoji.

Cíl výuky

Cílem předmětu Filozofie je umožnit studentům osvojit si kritické myšlení na základě vybraných témat evropské filozofické tradice a reflektovat vlastní postoje se zřetelem k jejich uplatnění v praxi.

Cílové kompetence

Student rozumí tomu, v čem spočívá filozofický pohled na svět, má elementární přehled o základních etapách evropské filozofie v kontextu kulturně historického vývoje. Dokáže charakterizovat hlavní filozofické problémy a pojmy, které mají vztah k člověku a k sociálně-politickým tématům. Student je schopen rozeznat formální správnost jednoduchých argumentací, vystihnout jejich předpoklady a závěry a aplikovat tuto schopnost v praxi.

Obsah

  • Pojem filozofie
  • Klíčové otázky a problémy evropské filozofie, se zvláštním přihlédnutím k problematice sociální práce (např. filozofické tázání z oblasti metafyziky, filozofie poznání, logiky, estetiky, filozofie náboženství)
  • Vybrané otázky filozofické antropologie (např.: člověk jako osoba, tělo, duše, duch; důstojnost člověka; lidská svoboda; člověk ve vztahu; čas a konečnost lidské existence; utrpení a nemoc)
  • Vybrané otázky sociální a politické filozofie (např.: jednotlivec, společnost, kultura, stát, sociální konflikty, moc a diskriminace, demokracie, totalitarismus, rasismus, lidská práva, práce a volný čas)
1.2 Etika

Pojetí

Předmět Etika uvádí do obecné etiky jako do jedné z filozofických disciplín a výrazně ji doplňuje o profesní rozměr a o aplikace na konkrétní etické problémy typické pro sociální práci. Předmět nabízí studentům možnost reflektovat vlastní hodnoty a postoje ve srovnání s hodnotami profesního rámce sociální práce a informovaně přistupovat k řešení etických problémů a dilemat z oblasti praxe sociální práce. Tím předmět přispívá k mravní kompetenci v osobním a profesním životě.

Cíl výuky

Cílem předmětu Etika je vést studenta k rozeznání etických problémů, které praxe přináší, ke schopnosti specifikovat a formulovat odůvodněné cesty k jejich řešení a ke kritické orientaci v etických kodexech a lidskoprávních dokumentech. Vést ke schopnosti reflektovat chování, jednání, postoje, motivy a povahu institučního či strukturálního rámce z hlediska morální kvality.

Cílové kompetence

Student rozumí tomu, v čem spočívá etická reflexe, etický problém či dilema. Je schopen reflektovat profesní i osobní hodnotovou orientaci, posoudit rozličná východiska různých hodnotově postavených etických přístupů a identifikovat je v příslušných právních, lidskoprávních a profesních dokumentech. Orientuje se v hlavních etických teoriích a jejich aplikacích na konkrétní příklady. Je s to zohlednit etické aspekty při hledání zodpovědného rozhodnutí a jednání.

Obsah

  • Co je to etika (základní pojmy, jejich vztahy, rozdělení etiky, vztah etiky k dalším disciplínám – např. k sociální práci, psychologii, právu, antropologii, religionistice…)
  • Vybrané pojmy etiky (např.: dobro, správnost, povinnost, autonomie, hodnota, ctnost, účel, prostředek, spravedlnost, svědomí, vina)
  • Povaha etických norem a způsoby jejich vzniku a zdůvodnění
  • Základní etické teorie a jejich aplikace (např.: etika ctností, hédonismus, utilitarismus, přirozený zákon, společenská smlouva, etika povinnosti, etika spravedlnosti, etika péče)
  • Etika v sociální práci (profesní etika; etické aspekty sociální práce; hodnoty v sociální práci; etické kodexy v sociální práci a příslušné české i mezinárodní lidskoprávní dokumenty; etická dilemata v sociální práci apod.)
  • Lidská práva jako rozhraní práva a mravnosti: vztah k zodpovědnostem a povinnostem
  • Morální přesvědčení a etické kodexy v kontextu pluralitní a multikulturní společnosti a globálního světa
1.3 Doporučení pro výuku
  • Výuka filozofie by měla předcházet etice.
  • Kromě přednášek je vhodné využít pro filozofii i etiku seminární formu výuky, v níž mají studenti prostor pro diskusi, prezentaci samostudia, interpretaci a komentáře nastudovaných textů, práci v malých skupinách apod.
  • Je vhodné zadávat písemné práce, jejichž obsahem je filozofická nebo etická reflexe vybraného tématu, problému či dilematu zejména v kontextu sociální práce.
  1. Úvod do sociologické teorie

Pojetí

Sociologie jako věda zabývající se studiem sociálního života v jeho nejrůznějších formách patří k základním disciplinám studia sociální práce. Je produktem moderní společnosti a je reakcí na stále se zvyšující složitost života jedince i skupin a společnosti jako celku. Vycházíme-li z názoru Petera Bergera, že „sociologie je jakási teorie sociální práce“ pak seznámení se s hlavními teoriemi a sociologickým pojmoslovím povede k pochopení a porozumění společenským jevům a procesům. Obecné celospolečenské procesy souvisí s životem jedinců a skupin. Sociální interakce, komunikace, sociální skupiny a procesy v nich probíhající, sociální normy a systémy sociální kontroly, problematika sociální nerovnosti a další témata přispějí k lepší orientaci studentů ve složité sociální problematice a umožní jim získat náhled a nástroje na řešení konkrétních situací.

Cíl výuky

Seznámit studenty s hlavními sociologickými teoriemi, kategoriemi, pojmy a procesy tak, aby získali nástroje k pochopení základních i specifických společenských procesů a jevů. Přiblížit studentům sociologickou literaturu a zprostředkovat nejnovější sociologické poznatky, které jsou dobrým nástrojem pro porozumění moderní vysoce ambivalentní společnosti a porozumět lépe sobě i jiným. Vysvětlit souvislosti mezi sociologií a oborem sociální práce a naučit je využívat sociologické poznatky pro svou práci.

Cílové kompetence studenta

Znalosti

  • sociologie jako věda, předmět studia, sociologický přístup, sociologická imaginace
  • metody sociologického zkoumání a jejich využití v sociální práci
  • podstata hlavních sociologických teorií a jejich aktuální význam, současné sociologické myšlení
  • souvislosti mezi přírodou, kulturou a společností, kultura jako základní sociologický koncept, rozmanitost kultur, vývojové typy společností, náboženství a sekularita
  • proces socializace, jeho etapy a mechanismy, fáze vývoje jedince, životní cyklus, resocializace
  • sociální interakce a komunikace, bariéry komunikace, masová komunikace
  • sociální struktura, sociální skupiny, typy skupin, členství ve skupinách, sociální role, sociální pozice, sociální status
  • rodina jako specifická sociální skupina, alternativy k manželství a rodině
  • systém sociální kontroly, normy a hodnoty, sociální instituce, sociální deviace, duševní choroba, zločin, organizovaný zločin
  • pohlaví a sexualita, identita a sexualita, nerovnost z hlediska pohlaví, gender – ženská a mužská studia, zdraví a nemoc, problematika stárnutí, smrt
  • etnická struktura společnosti, rasismus, nacionalismus, multikulturalismus, diskriminace a integrace, vývoj interetnických vztahů
  • sociální stratifikace, moc a nerovnost, sociální mobilita, sociální exkluze, chudoba, státy a vlády, demokracie a totalitarismus
  • práce a ekonomický život, moderní organizace, vzdělání a kulturní reprodukce
  • sociální změna, sféry, faktory a aktéři sociální změny, revoluce a sociální hnutí, globální a lokální změny a jejich důsledky, ekosociologie a socioekologie
  • sociologie a sociální praxe, sociální problémy očima sociologie

Dovednosti

  • orientuje se v sociologické literatuře
  • rozumí výsledkům sociologických šetření
  • aplikuje sociologické poznatky do své praxe v sociální práci s komunitou a se skupinou
  • aplikuje sociologické poznatky v oblasti sociálního plánování
  • dokáže sestavit a aplikovat projekt šetření v terénní sociální práci
  • poskytuje adekvátním způsobem výsledky své práce sociologické odborné veřejnosti
  • dokáže spolupracovat v týmu na koncipování případových studií

Doporučení pro výuku:

Přednášky vhodně doplňovat cvičeními v seminářích, a to především prací s výsledky sociologických šetření, jejich analýzou a aplikací výsledků na problematiku sociální práce, samostudiem, četbou odborné literatury a časopisecké produkce.

  1. Úvod do psychologické teorie

Pojetí

Psychologie patří v rámci vzdělávání v sociální práci k profilovým disciplínám. Důraz je kladen na aplikaci poznatků, zejména ve smyslu hledání souvislostí konkrétních poznatků s výkonem sociální práce. Psychologie má studentům[1] mj. zprostředkovat pochopení podstaty prožívání a chování člověka z hlediska hlavních teorií osobnosti a psychologických směrů. Zdůrazňovány jsou, s ohledem na oborovou orientaci, zejména sociální faktory ovlivňující lidskou psychiku, což následně umožňuje chápat podstatu sociální interakce a účinně do ní vstupovat. Seznamuje zároveň s vývojem lidské psychiky v jednotlivých obdobích životního cyklu a napomáhá tak porozumět ontogenezi lidské psychiky. Poskytuje možnost seznámit se s kognitivní výbavou lidské psychiky, spolu s  ní se zákonitostmi učení, analyzuje lidskou emocionalitu i základní motivační faktory rozvoje osobnosti, poukazuje na typologii osobnosti, to vše s ohledem na formování zdravé osobnosti i osobnosti vykazující menší či větší odchylku od normy. Psychologie dává zároveň možnost uvědomit si vliv duševní poruchy na jednotlivé složky osobnosti a celkové chování a jednání člověka včetně možností, jak duševním poruchám předcházet.

Cíl výuky

Hlavním cílem výuky Psychologie na všech školách vzdělávajících sociální pracovníky je zprostředkovat studentům poznání sebe sama i druhých z hlediska fungování lidské psychiky v procesu sociální interakce a umožnit tak vytváření jejich předpokladů takovou zkušenost využívat v rámci výkonu sociální práce.

Konkretizace tohoto cíle se pojí k základním psychologickým disciplínám, které jsou nezbytnou součástí studia sociální práce: studentům jsou zprostředkovány základy obecné psychologie a psychologie osobnosti, základy vývojové psychologie, základy psychologie zdraví i psychopatologie a největší důraz je kladen na předání poznatků sociální psychologie.

Cílové kompetence

Znalosti (student zná a chápe):

  • psychologickou terminologii, předmět, strukturu a historii psychologie vč. jejího vztahu k jiným vědám,
  • hlavní psychologické a psychoterapeutické směry (zejména podstatu teorií psychodynamických, kognitivně behaviorálních a humanistických),
  • základní znaky lidské psychiky, zejména její biologickou a sociální podmíněnost,
  • kognitivní procesy a procesy umožňující získávání individuálních zkušeností,
  • podstatu lidských emocí a emoční inteligence,
  • proces volního jednání, zejména složitost rozhodování,
  • podstatu, typologie a strukturu osobnosti člověka a pojetí osobnosti s odkazem na hlavní psychologické směry,
  • vnější a vnitřní faktory ovlivňující utváření osobnosti a její seberegulační mechanismy,
  • motivační zdroje osobnosti a vlastnosti člověka podmiňující jeho výkon,
  • vývoj a strukturu charakteru a postojů člověka,
  • základní koncepty temperamentu člověka,
  • metody vedoucí k poznání a sebepoznání osobnosti člověka,
  • činitele psychického vývoje, druhy změn ve vývoji a mechanismy vývoje,
  • různé koncepty periodizace ontogenetického vývoje člověka,
  • podstatu jednotlivých ontogenetických etap vývoje lidské osobnosti,
  • předmět sociální psychologie a její význam pro sociální pracovníky,
  • proces socializace člověka a formy sociálního učení,
  • podstatu a zákonitosti sociální interakce, včetně sociální percepce,
  • proces sociální komunikace, charakteristiku verbální a nonverbální komunikace,
  • klasifikaci skupin a charakteristické atributy sociální skupiny,
  • skupinovou dynamiku – sociální normy, role, pozice, status aj.,
  • skupinový konformismus a další skupinové jevy,
  • strategie zvládání náročných životních situací a způsoby jejich řešení,
  • základy psychologie zdraví – podstatu stresu, frustrace, syndromu vyhoření aj. důsledků působení náročných životních situací,
  • koncept duševního zdraví a koncept kvality života; pojmy norma a normalita,
  • základní opatření duševní hygieny,
  • klasifikaci a etiologii duševních poruch a způsoby jejich prevence,
  • sociální důsledky duševních poruch.

Dovednosti (student dokáže, je schopen, umí):

  • vyhledávat psychologické poznatky publikované v knižních, časopiseckých i elektronických zdrojích; se získanými informacemi tvořivě pracovat,
  • aplikovat znalost zákonitostí fungování lidské psychiky na proces poznávání sebe i jiných lidí,
  • rozpoznávat pozitivní osobnostní potenciál i kritická úskalí v oblasti vlastních psychických stavů,
  • aplikovat získané psychologické poznatky v procesu seberegulace,
  • vstupovat aktivně do sociální interakce a podporovat její pozitivní rysy,
  • rozpoznávat psychosociální zdroje a limity dané osobnosti a respektovat její autonomii,
  • uplatňovat zásady duševní hygieny ve svém osobním životě i v praxi sociální práce,
  • přispívat k redukci stresových faktorů ve svém okolí,
  • redukovat ve svém okolí působnost stresových faktorů,
  • omezovat vznik a tlumit průběh sociálních konfliktů

Doporučení pro výuku

Prostředky dosahování uvedených cílových kompetencí u svých studentů určí škola, která splňuje či aspiruje na splnění minimálního standardu vzdělávání v sociální práci. Pro dosažení potřebného cíle je však nezbytné, aby obsah výuky Psychologie byl realizován nejenom formou přednášek a samostudia, ale zčásti i ve formě skupinových cvičení, která umožňují účinnější sebereflexi, dále prožívání v modelových situacích a nácvik praktických dovedností vycházejících z dobrého porozumění lidské psychice. Vzdělavatel zajistí, aby praktickým výcvikem prošel každý student sociální práce.

  1. Teorie a metody sociální práce

Pojetí

Teorie a metody sociální práce jsou páteří studia sociální práce, požadované výstupní charakteristiky studující získávají ve specifikovaných kurzech (například kurz individuální práce s klientem, skupinové práce s klientem, komunitní práce…), minimálně jeden kurz v rámci studia oboru sociální práce je explicitně věnován komplexnímu studiu teorií a metod sociální práce. Teorie a metody sociální práce využívají praktické poznatky studentů získávané na pracovištích při výkonu odborné praxe v přímém kontaktu s klienty.

V průběhu celého studia se student učí identifikovat se s profesí sociální práce, znát její etické principy, její hranice a specifika.

Cíl výuky

Cílem kurzu Teorie a metody sociální práce je, aby studující oboru sociální práce získali základní přehled o vývoji sociální práce a její legitimitě, přijali hodnoty sociální práce a osvojili si základní etické principy sociální práce, její terminologii, orientovali se v hlavních myšlenkových proudech ovlivňujících rozvoj sociální práce, znali teoretické modely relevantní pro sociální práci a osvojili si základní metody a techniky pro výkon sociální práce.

Cílem je schopnost vytvořit profesionální vztah sociálního pracovníka a klienta založeného na akceptaci, empatii a otevřenosti.

Cílové kompetence

Znalosti- studující

  •  umí vymezit, co je sociální práce
  • umí vymezit cíle a význam sociální práce
  • má přehled o vývoji sociální práce a vzdělávání v sociální práci
  • zná hlavní etické principy sociální práce
  • zná teoretické perspektivy, přístupy a modely sociální práce:
    • psychodynamické směry
    • behaviorální směry
    • humanistický a existenciální směr
    • sociálně-psychologický přístup
    • sociologické teorie
    • realitní terapii
    • systémové teorie
    • antiopresivní přístupy
  • zná hlavní teorie a metody sociální práce s jednotlivcem
  • zná hlavní teorie a metody sociální práce se skupinou
  • zná hlavní teorie a metody sociální práce s rodinou
  • zná hlavní teorie a metody sociální práce s komunitou
  • zná zásadní principy krizové intervence,
  • zná aktuální trendy teorií a metod sociální práce

Dovednosti – studující

  • dovede aplikovat hlavní principy etiky sociální práce při jejím výkonu
  • umí vytvořit, rozvíjet  a ukončit vztahy s klienty sociální práce, a to vše na základě akceptace a vzájemné spolupráce
  • dovede účelně využívat prostředků verbální a neverbální komunikace
  • dovede vést rozhovor s klientem, posoudit jeho sociální situaci, umí zvolit vhodný způsob sociální intervence, umí zpracovat sociální záznam o klientovi
  • dovede vhodně aplikovat způsoby práce s jednotlivcem, se skupinou, rodinou a komunitou
  • umí vést základní spisovou dokumentaci o klientovi

Doporučení a podmínky pro výuku

Způsob výuky uvedených znalostí a dovedností určí škola, která chce dostát minimálnímu standardu, samostatně. Uvedené znalosti a dovednosti nemusí být nutně vyučovány v rámci jednoho kurzu. Mohou být na základě rozhodnutí školy rozděleny do většího počtu kurzů (ale tyto případné další kurzy naplňující minimální standard by měly být pro studenty povinné), mohou se stát součástí kurzů, které se některými aspekty uvedené problematiky zabývají podrobněji, než je stanoveno minimálním standardem. Doporučuje se, aby pedagog TMSP měl osobní praktickou zkušenost s výkonem sociální práce (praxe v oboru, dobrovolnictví apod.) a zároveň měl možnost účastnit se stáží, výcviků apod. Praktické dovednosti se doporučují osvojovat nácvikem v seminářích. Je na vyučujícím, kolika hodinami předmětu za semestr navrhne seminář dotovat.

 

  1. Odborná praxe

Pojetí

Odborná praxe je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studujícím[2]zkušenost s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu.

Základní principy jsou:

  • individualizovaný přístup ke studujícím, který podporuje jejich osobnostní zrání a profesní růst
  • partnerství a aktivní participace všech zúčastněných stran (studující – škola – pracoviště)
  • vzájemné hodnocení všech zúčastněných stran

Odborná praxe tvoří minimálně 25 % z celkové hodinové dotace výuky.

Odborná praxe je systematicky plánována, koordinována a hodnocena na základě plnění úkolů, kterými studující prokazují dosažení vzdělávacích cílů. Důkazy o osobnostním a profesním růstu studující dokládají v portfoliích.

Odborná praxe je doprovázena seminářem k odborné praxi a supervizí.

Cíle odborné praxe

  • podpořit odbornou způsobilost a rozvíjet kompetence studujících k výkonu sociální práce v příslušných typech institucí a organizací
  • vést studující k reflexi zkušenosti z odborné praxe a sebereflexi, aby si byli vědomi sebe jako nástroje sociální práce. Studující k reflexi a sebereflexi vědomě a aktivně používají teoretické poznatky, metody a etické standardy sociální práce
  • motivovat studující k hledání a nalézání profesní identity

Cílové kompetence

Postoje – studující

  • se ztotožňují cíli, hodnotami a etickými principy sociální práce;
  • jsou si vědomi dilemat souvisejících s výkonem sociální práce;
  • začínají si být vědomi sebe jako nástroje sociální práce, identifikují svoje silné a slabé stránky.

Znalosti – studující

  • znají Etický kodex sociálních pracovníků ČR;
  • znají metody a techniky sociální práce;
  • rozumí systému organizací veřejné správy a samosprávy, mají přehled o aktuální sociální síti;
  • orientují se v legislativě vztahující se k výkonu sociální práce;
  • rozumějí struktuře organizace, jejím hodnotám, poslání, cílům a používaným metodám práce;
  • chápou roli sociálního pracovníka[3] a dalších odborníků v organizaci.

Dovednosti – studující

  • dodržují Etický kodex sociálních pracovníků ČR;
  • jsou schopni kriticky promýšlet základní témata a etická a další dilemata praxe;
  • umějí aplikovat metody a techniky sociální práce;
  • umějí aplikovat příslušné právní předpisy;
  • rozvíjejí účinnou komunikaci;
  • vystupují v souladu s profesní rolí a cíli sociální práce.

Ve vztahu ke klientovi[4] (jednotlivci, rodině, skupině, komunitě)

  • orientují se v situaci a potřebách klienta, umí posoudit jeho sociální situaci, vytvářet individuální plán spolupráce s klientem a volit vhodný způsob sociální intervence na základě akceptace a vzájemné spolupráce,
  • umějí získávat potřebné informace a dále je využívat ve prospěch klienta,
  • rozeznávají rizikové faktory svého působení a umějí stanovit meze své podpory,
  • umějí vést základní dokumentaci o klientovi.

Ve vztahu k organizaci

  • aktivně se zapojují do práce týmu;
  • rozumějí své roli na pracovišti;
  • orientují se v činnosti a rozumí hodnotám a cílům organizace;
  • orientují se ve vnitřních pravidlech organizace a dodržují je;
  • přispívají k rozvoji organizace.

Ve vztahu k sobě

  • dokážou pracovat na svém odborném růstu prostřednictvím zpětných vazeb, hodnocení, reflexe, sebereflexe a sebevzdělávání;
  • jsou schopni dokladovat a prezentovat svoji práci;
  • umějí hodnotit svou činnost a činnost druhých.

Doporučení a podmínky pro výuku

  • Řídit se relevantní legislativou týkající se zajištění odborných praxí.
  • Odbornou praxi ve škole vede pověřená osoba, která má vlastní zkušenost s výkonem sociální práce a dobře se orientuje v síti služeb.
  • Na pracovišti vede studující určený zkušený sociální pracovník, případně jiný odborník.
  • K realizaci partnerství a aktivní participace všech zúčastněných stran (studující – škola – pracoviště) je doporučeno využít trojstranný kontrakt s vymezením podmínek spolupráce.
  • Ve smlouvě o zajištění praxí je třeba ošetřit také povinnosti školy a povinnosti pracoviště v souvislosti s nakládáním s důvěrnými údaji a mlčenlivostí, bezpečností práce a požární ochranou.

Např. :
Povinnosti pracoviště :
Pracoviště poskytne potřebné informace a vytvoří podmínky pro výkon odborné praxe.
Studující budou poučeni o svých právech a povinnostech, o specifických podmínkách pracoviště v souvislosti s bezpečností práce, požární ochranou a zásadách práce s klienty.

Povinnosti školy :
Škola poučí studující o jejich povinnosti vykonávat odbornou praxi v souladu s touto smlouvou a řídit se předpisy a pokyny pracovníků pracoviště.

 

  1. Supervize

Pojetí:

 

Supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů a studentek, jako jedna z cest podpory studujících k naplnění cílových charakteristik v profilu absolventa.

Studující v dynamickém a dialogickém procesu teoretické výuky a odborné praxe vrůstá do profese sociální práce a učí se hledat vlastní identitu sociálního pracovníka v rámci multidisciplinární spolupráce.

Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Studující získávají vlastní zkušenost se supervizí jako s jedním z klíčových prostředků systematického rozvoje odborných kompetencí v pomáhajících profesích.

Supervize může nabízet a systematicky učit nadhledu nad procesem učení. Jejím předmětem je především odborná praxe studujících,  jejich vlastní zkušenost a potřeby, ale také zkušenost a potřeby druhých, které se studující učí rozpoznávat a respektovat.

Výuka supervize probíhá jednak formou teoretického výkladu, jednak formou zkušenostního učení. Teoretický výklad, který realizuje škola dle svých možností, by měl vždy předcházet praktické supervizi. Zkušenost supervize je realizována individuální nebo skupinovou formou, poskytuje ji kompetentní supervizor/-ka. Skupinová supervize probíhá v malé supervizní skupině (3-12 účastníků). Průběh supervize upravuje supervizní kontrakt.

 

Cíl

Cílem je umožnit studujícím zejména:

  • porozumět smyslu a principům supervize v pomáhajících profesích,
  • zažít proces a fungování supervize prostřednictvím reflexe a sebereflexe odborné praxe,
  • učit se z vlastních zkušeností na základě svých dispozic a potřeb v souladu s profilem      absolventa, potřebami oboru a organizací.

Na základě teoretického výkladu a zkušenosti se supervizí jsou studenti a studentky vedeni k získávání těchto postojů, dovedností a znalostí:

 

Postoje – studující

  • přijímají hodnoty a etické principy supervize,
  • přijímají supervizi jako prostředek vlastního odborného růstu,
  • jsou otevření aktivně a odpovědně využívat další prostředky profesního rozvoje.

 

Znalosti – studující

  • umí vysvětlit, co je supervize,
  • znají hodnoty, cíle, funkce a formy supervize,
  • znají etický kodex supervize,
  • mají základní znalosti o způsobu vyjednávání supervize,
  • znají smysl, cíl a základní prvky supervizního kontraktu,
  • znají možnosti a rizika supervize,
  • rozumí supervizi jako součásti profese sociální práce,
  • znají možnosti dalšího vzdělávání v supervizi.

 

Dovednosti – studující se učí

  • spolupracovat při vytváření supervizního kontraktu,
  • formulovat vlastní cíle supervize pod vedením supervizora /-ky
  • pracovat pod vedením supervizora /-ky na splnění cíle supervize,
  • aktivně spolupracovat v supervizní skupině,
  • nalézat situace a témata, s kterými přichází do supervize,
  • využívat reflexi, hodnocení a získanou zpětnou vazbu pro svůj profesní a osobní růst,
  • využívat supervizi pro vyrovnávání se s náročnými situacemi na praxi,
  • poskytovat hodnocení a zpětnou vazbu supervizorovi /-ce a supervizní skupině,

Studující umí vypracovat záznam ze supervize včetně vlastní reflexe.

 

 

Podmínky:

 

Supervizoři*

– jsou absolventi výcviku v supervizi v rozsahu minimálně 150 hodin,

– znají systém vzdělávání v sociální práci ve škole,

– chápou účel supervize v rámci školní výuky a její návaznost na výkon odborné praxe,

– mají zkušenosti z vlastní supervize,

– umí navázat dobrý vztah se studujícími, vést je a podporovat jejich učení.

Supervizor/-ka respektuje vzdělávací cíle školy a v jejich rámci vyjednává konkrétní cíle supervize se studujícími. Supervizor/-ka pracuje podle vyjednaného kontraktu, posiluje a rozvíjí odborné schopnosti studujících a podněcuje kvalitu jejich práce. Kontrakt pravidelně reviduje a aktualizuje na základě jednání se smluvními partnery, podle hodnocení dosavadního procesu a podle měnících se potřeb studentů. Ve své práci dodržuje etické principy supervize.

* kvalifikace supervize v předloženém znění bude požadována od roku 2017 za předpokladu, že vyučující již v přechodném období zahájí příslušný výcvik.

Formy a harmonogram  supervize (v souladu s harmonogramem odborné praxe), doplněný dalšími formami podpory učení studujících, určí škola samostatně. Pro splnění minimálního standardu supervize je klíčové, aby škola zajistila zkušenost se supervizí všem studujícím. Škola může akceptovat, že studující získal tuto zkušenost jinde – v případě, že zažil podmínky a metody supervizní práce v kontextu vlastního učení a zkušeností získaných v průběhu odborné praxe.

 

Doporučení pro dobrou praxi (není vyžadováno minimálním standardem)

 

Supervize je jednou z forem odborného provázení a podpory studujících při odborné činnosti. K tomu, aby studující zažili proces a fungování supervize je žádoucí, aby se v jedinečné dynamice malé stálé skupiny zúčastnili minimálně 10 hodin supervize. Studující by měli mít možnost vetovat své zařazení do určité supervizní skupiny nebo k určitému supervizorovi, pokud existuje důvodné podezření, že by nemohli v nastaveném rámci přiměřeně předkládat a sdílet svoje názory a zkušenosti (např. tu již předem existují výrazné negativní zkušenosti se vztahy k některým členům skupiny nebo k supervizorovi). V takovém případě však musí aktivně spolupracovat se školou na vytvoření alternativní přijatelné možnosti (supervize v jiné skupině či na pracovišti praxe) a přicházet s vlastními návrhy.

Supervizi je vhodné doplnit i dalšími formami podpory, reflexe a individualizovaného učení, které přispívají k dorůstání studujících do role pomáhajících pracovníků. Jsou jimi zejména:

–          učení nápodobou pod odborným vedením na pracovištích, kde studující vykonává odbornou    činnost,

–          individuální i skupinový tutoring,

–          metodické vedení,

–          kolegiální a vrstevnická podpora a interaktivní učení ve skupině,

–      kazuistické semináře

 

Poznámka autorů standardu:

Snahou o genderovou korektnost vyjadřujeme své přesvědčení o rovnosti žen a mužů, a současně se pokoušíme tvořivě respektovat český jazyk a jeho specifika, nejsme tedy důsledné ve slovech „absolvent“ a „sociální pracovník“, byť maskulinem vnímáme oba gendery.

 

 

  1. Metody a techniky sociálního výzkumu

Pojetí

V rámci výuky předmětu Metody a techniky sociálního výzkumu se studenti seznamují s možnostmi zachycení sociální reality, způsoby získávání, zpracování a interpretace informací potřebných pro výkon práce sociálního pracovníka. Vzhledem k charakteristice předmětu by výuka měla být rozdělena na teoretickou (přednáškovou) část a praktickou část, ve které se studenti v rámci cvičení seznámí s realizací vybrané výzkumné procedury.

Cíl výuky

Cílem výuky je umožnit studentu získat orientaci v základních metodologických přístupech k sociální realitě, jednotlivých procedurách a technikách výzkumu, znát jejich výpovědní limity a umět prezentovat a využít získané poznatky.

Cílové kompetence

Znalosti – student zná:

  • Různé zdroje dat využitelné v oblasti sociální práce.
  • Základní metodologické přístupy, použití kvalitativního a kvantitativního výzkumu, výhody a nevýhody jednotlivých přístupů.
  • Etické problémy výzkumu.
  • Způsob zpracování projektu výzkumu.
  • Etapy kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Principy indukce a dedukce.
  • Druhy hypotéz a jejich funkci.
  • Způsoby výběru vzorku, problém reprezentativnosti.
  • Základní techniky sběru dat, stavbu rozhovoru a dotazníku.
  • Problém zkreslení v jednotlivých etapách výzkumu.
  • Principy validity a reliability.
  • Principy kategorizace a pozorování.

Dovednosti

  • Definovat výzkumný problém.
  • Stanovit hypotézy a provést operacionalizaci.
  • Určit vhodnou techniku sběru dat výzkumu podle výzkumného problému.
  • Formulovat otázky v dotazníkovém šetření.
  • Použít základní techniky statistického zpracování dat pomocí výpočetní techniky.
  • Prezentovat získané poznatky.
  • Sebrat data metodou pozorování, rozhovoru.

Doporučení pro výuku:

V rámci minimálního standardu uvádět minimální hodinovou dotaci a kvalifikaci vyučujícího.
Pro naplnění uvedeného se považuje za minimální hodinový rozsah 2 semestry po 2 hodinách výuky s tím, že polovina by měla být formou seminářů a u vyučujícího prokazatelná zkušenost z realizace reprezentativního šetření a realizace kvalitativního šetření (nejlépe formou publikace výsledků výzkumu).

 

  1. Úvod do právní teorie a praxe

Pojetí:

Právo je jednou ze základních součástí standardu vzdělávání v sociální práci. Obsahem předmětu jsou vybrané kapitoly z veřejného a soukromého práva a práva EU. Oblast veřejného práva je zaměřena zejména na právo ústavní, správní a trestní. Výklad z oblasti soukromého práva je zaměřen na právo občanské, rodinné a pracovní. Kapitoly z práva EU seznamují se základními zásadami právního systému EU. Zvláštní místo zaujímá problematika práva sociálního zabezpečení.

Doporučeny jsou k praxi orientované přednášky s případovou analýzou. Jednotlivá témata je třeba přizpůsobit tak, aby si studenti mohli prostřednictvím praktické diskuse a řešením konkrétních příkladů z právě probíraných oblastí práva nové poznatky lépe osvojit a získávat tak zároveň nezbytné dovednosti ve smyslu schopnosti aplikace právních poznatků do praxe.

Cíl výuky:

Zprostředkovat studentovi poznatky umožňující mu získat nejen základní orientaci v právním systému a nejdůležitějších právních předpisech, včetně práva EU, ale zároveň formovat jeho schopnost tyto poznatky uplatnit při výkonu sociální práce i v občanském životě. Spolu s tím má předmět právo seznámit studenty s legislativním a institucionálním kontextem výkonu sociální práce.

Cílové kompetence:

Znalosti – student zná a chápe:

  • principy právního státu
  • základní pojmy teorie práva
  • ústavní pořádek ČR
  • strukturu právního řádu ČR
  • uspořádání státní správy a samosprávy v podmínkách ČR
  • správní proces
  • problematiku cizinců a azylantů
  • základní pojmy občanského práva hmotného
  • problematiku ochrany osobnosti
  • věcná práva, závazková práva, dědění a náhradu škody
  • základní pojmy, zásady a průběh občanského soudního řízení
  • základní pojmy, prameny a principy rodinného práva
  • právní úpravu manželství a náhradní rodinné péče
  • sociálně-právní ochranu dítěte
  • právní úpravu individuálního a kolektivního pracovního práva a otázek zaměstnanosti
  • základní pojmy, prvky a znaky trestního práva hmotného
  • vybrané skutkové podstaty trestných činů
  • zásady trestního řízení, jeho průběh
  • základní pojmy, systém a členění sociálního zabezpečení v ČR
  • organizaci a řízení sociálního zabezpečení
  • financování sociálního zabezpečení v zemích EU
  • základy práva a členění institucí v rámci EU

Dovednosti – student dokáže, je schopen, umí:

  • objasnit fungování státu a respektovat kompetence příslušných orgánů
  • vysvětlit dělbu moci, legislativní proces
  • analyzovat právní normu a právní vztah
  • aplikovat právní normy na konkrétní případy
  • jednat v duchu správního řízení, respektovat správní řád
  • objasnit rozhodnutí správního soudnictví
  • v praxi rozlišovat poslání a kompetence státní správy a samosprávy
  • brát při práci s klienty ohled na státní občanství v právním kontextu
  • aplikovat právní normy na problematiku cizinců a uprchlíků
  • napomáhat uplatňování občanského práva
  • prakticky používat znalosti z dědického práva
  • sepsat jednodušší žalobu
  • adekvátně využívat nástrojů rodinného práva, včetně sociálně- právní ochrany
  • aplikovat základní nástroje trestního práva
  • adekvátně spolupracovat v rámci subsystémů řízení sociálního zabezpečení

 

  1. Sociální politika

Pojetí

Sociální práce jako praktická aktivita je realizována v konkrétních historických, sociálních, kulturních, materiálních a politických (ideologických) podmínkách té které země a pod stejnými vlivy se rozvíjí i sociální politika. Ta vymezuje akční pole sociální práce a podmínky, za kterých může (případně i musí) ve společnosti operovat. Tomu odpovídá skutečnost, že studijní předmět Sociální politika je jedním z pilířů studia oboru Sociální práce. Její prezentace studujícím nemá být pouhou sbírkou pouček nebo jednoduchých doporučení.

Cíl výuky

Cílem disciplíny je, aby si studující uvědomili šíři sociální reality, která je sociální politikou ovlivňovaná, a funkce, které sociální politika má. Aby poznali sociální politiku jako vědu i jako obor praktické činnosti a uvědomili si, jak sociální politika ovlivňuje sociální pracovníky v jejich práci a klienty sociální práce v jejich každodenním životě.

Absolvent/ka nabude v disciplíně dále uvedeného minimálního penza znalostí a dovedností, které umožňuje profesionálně řešit dilemata a situace vyplývající z účasti sociálního pracovníka a jeho klientů v systému sociální politiky.

Cílové kompetence

Znalosti (studující zná a rozumí následujícím okruhům vědomostí):

  • různá vymezení pojmu sociální politika a jejich dopad na pojetí sociální politiky v konkrétních sociokulturních podmínkách;
  • základní pojmy spojované s teorií a praxí sociální politiky;
  • vztah sociální politiky k jiným vědním oborům;
  • funkce sociální politiky;
  • principy tvorby sociální politiky, cíle sociální politiky;
  • aktéři sociální politiky;
  • nástroje sociální politiky;
  • typy sociální politiky a související ideologie, které jsou jejich podkladem;
  • procesy formování sociální politiky na jednotlivých úrovních řízení;
  • efekty sociální politiky;
  • vymezení, vývoj a typy sociálního státu, aktuální problémy sociálního státu – příčiny, důsledky a alternativy řešení;
  • historie sociální politiky, vývoj a tradice sociální politiky na území České republiky;
  • sociální politika Evropské unie;
  • základní subpolitiky současné sociální politiky s důrazem na jejich realizaci v ČR, kterými jsou zejména politika sociálního zabezpečení, politika zaměstnanosti, zdravotní politika, vzdělávací politika, politika bydlení, rodinná politika.

Dovednosti (studující dokáže, je schopen, umí):

  • objasnit základní pojmy a souvislosti sociální politiky;
  • vyhledávat poznatky vztahující se k teorii sociální politiky publikované v různých zdrojích, se získanými informacemi kriticky a tvořivě pracovat;
  • kriticky promýšlet základní témata sociální politiky, analyzovat je;
  • aplikovat získané znalosti v praxi sociální práce;
  • aktivně přispívat k procesům tvorby sociální politiky (zejména v lokálním měřítku);
  • pracovat se základními legislativními normami jednotlivých subpolitik české sociální politiky a aplikovat je v praxi sociální práce.

 

  1. Sociální patologie

Pojetí

Předmět Sociální patologie (Sociální deviace) patří mezi disciplíny, které tvoří základ odborné přípravy sociálních pracovníků. Týká se sociálních jevů, chování a jednání narušujících a ohrožujících sociální fungování jednotlivců, skupin a celé společnosti a jsou tak předmětem zájmu sociální práce a sociální politiky. Obecná část předmětu je zaměřena na základní pojmy a souvislosti a teorie sociálních deviací, zvláštní část na jednotlivé sociální deviace a sociálně patologické jevy.

Cíl

Získat přehled o sociálních deviacích a sociálně patologických jevech, znát jejich důsledky, porozumět jejich příčinám a znát možnosti prevence.

Cílové kompetence

Znalosti

Obecná část předmětu zajišťuje, že student:

  • umí definovat a rozumí pojmům – sociální deviace, sociálně patologický jev
  • chápe absolutní a relativní platnost sociálních norem
  • umí aplikovat normativní a reaktivní pojetí sociálních deviací
  • zná biologické, psychologické a sociologické příčiny (teorie) vzniku sociálních deviací a chápe jejich vzájemné interakce

Zvláštní část předmětu zajišťuje, že student zná vybrané sociální deviace a sociálněpatologické jevy, jejich strukturu, dynamiku, příčiny, důsledky a možnost prevence vč.organizací a institucí, které ji zajišťují. Jde zejména o tyto jevy:

  • kriminalita
  • násilí, zejm. domácí násilí, násilí na dětech a starých lidech, šikana
  • závislosti (např. látkové – nelátkové)
  • bezdomovectví
  • prostituce
  • rasismus, nacionalismus, interetnické konflikty
  • sekty, extremismus a terorismus
  • sebevražedné jednání

Dovednosti –  student dovede

  • rozpoznat strukturu, důsledky sociálněpatologických jevů a identifikovat možnosti jejich institucionální prevence
  • vyhledávat a využívat prameny odborné literatury a klíčové informační zdroje v oblasti sociálněpatologických jevů

 

  1. Menšinové skupiny

Pojetí

Tato disciplina rozšiřuje základní koncepty sociální práce o znalosti a dovednosti pro lepší pochopení a orientaci v sociálních problémech vyplývajících z postavení menšin a vzájemných vztahů s majoritou v současné etnicky a kulturně rozmanité společnosti. Tím pomáhá studentům hledat a aplikovat vhodné způsoby sociální intervence přinášející pozitivní interkulturní vývoj.

Cíl výuky

Účelem je vést studenty k pochopení a respektování kulturní rozmanitosti, k osvojení si přístupů sociální práce s menšinami a tím je připravit na sociální práci s různými sociokulturními skupinami a také „většinou“.

Cílové kompetence

Znalosti – studující

  • zná a rozumí základním pojmům souvisejícím se sociální prací s menšinami (např. menšina, kultura, kulturní relativismus, multikulturalismus, interkulturalita, akulturační strategie, identita, xenofobie – rasismus – diskriminace, předsudek – postoj, sociální exkluze a inkluze)
  • zná zásadní právní dokumenty a instituce v této oblasti
  • zná základní sociokulturní charakteristiky hlavních etnických menšin ČR

Dovednosti – studující

  • je schopen rozpoznat a reflektovat své zásadní kulturní postoje a jejich důsledky pro sociální práci s klientem v menšinovém postavení
  • umí reflektovat a eliminovat mocenské aspekty v polaritě menšina vs. většina
  • chápe menšinovost jako relativní pojem, který se týká každého jednotlivce ve společnosti
  • dovede účelně využívat znalostí o sociokulturních charakteristikách menšiny v komunikaci s jejími příslušníky
  • umí vhodně aplikovat přístupy sociální práce s menšinami

Doporučení pro výuku

Uvedený výčet znalostí a dovedností může být vyučován v několika předmětech podle zaměření studijního oboru. Stěžejní důraz by měl být kladen na menšiny etnické, ale doporučujeme látku rozšířit i o další menšiny.
Obsah tohoto standardu se doporučuje osvojovat zejména prostřednictvím seminářů a interaktivního způsobu výuky, popř. i besedou se zástupci menšin a exkurzí v organizaci pracující s touto cílovou skupinou.
Doporučuje se, aby přednášející měl osobní praktickou zkušenost s výkonem sociální práce s menšinami a také měl možnost neustále zvyšovat své kompetence účastí na vzdělávacích kurzech, stážích apod.

 

  1. Zdraví a nemoc

Pojetí

  • Předmět zdravotní nauky se zaměřuje na pochopení člověka jako biopsychosociální jednotky, zaměřuje se na vnímání člověka v kontextu se sociálním a přírodním prostředím, přičemž neopomíjí ani otázku primární, sekundární i terciární prevence.
  • K naplnění tohoto cíle jsou doporučena témata z oblasti základů anatomie, fyziologie a patofyziologie, hygieny a epidemiologie, psychiatrie, multifaktoriální a multikauzální problematiky psychosomatické medicíny a vybraných nemocí jednotlivých tělesných soustav, které vedou ke ztíženému sociálnímu uplatnění nebo invalidizaci.
  • Student získá základní znalosti laické první pomoci a je připraven prakticky je aplikovat. Student pochopí zásady zdravého životního stylu a je schopen je prosazovat v širokém sociálním kontextu v souladu s dlouhodobým programem zlepšování zdravotního stavu obyvatel ČR – Zdraví 21.

Cíl výuky

  • Cílem předmětu je poskytnutí studentům potřebných znalostí pro syntézu poznatků z anatomie, fyziologie, patofyziologie s informacemi o zdraví a přirozeném vývoji fyzických i psychických nemocí s následnou schopností vysvětlit principy a možnosti prevence a léčby vybraných onemocnění s důrazem na dopad v sociální oblasti. Studenti budou mít potřebné znalosti a dovednosti pro poskytování laické první pomoci.
  • Zdravotní nauky vedou k formování názorů a postojů studentů s cílem posílení vědomí humánního a společenského poslání péče o zdraví vlastní a zdraví spoluobčanů. Nedílnou součástí je objasnění postavení sociálního pracovníka v systému zdravotnictví a pochopení vazeb sociální a zdravotní problematiky. Konečným cílem je pak celkové vnímání člověka ve všech jeho biopsychosociciálních souvislostech.
  • Na podkladě získaných poznatků budou pak studenti schopni v praxi posoudit konkrétní sociální problémy, které mohou mít zdravotní příčiny, i situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů napomáhajících vzniku choroby.

Cílové kompetence

 Znalosti  – student 

  • se orientuje v základní lékařské terminologii
  • má základní znalosti z oboru anatomie a fyziologie člověka
  • zná determinanty ovlivňující zdravotní stav člověka
  • má znalosti o vzniku nejčastěji se vyskytujících chorob, jejich projevech, sociálních důsledcích a prevenci
  • osvojí si základní znalosti z epidemiologie a hygieny
  • má teoretické znalosti ze základů první pomoci
  • má potřebné znalosti z psychiatrie

Dovednosti – student

  • umí navrhnout vhodná řešení sociální situace ve spojení se zdravotním stavem klienta
  • umí navrhovat vhodná preventivní opatření
  • umí poskytnout laickou první pomoc
  • umí poradit v oblasti zdravého životního stylu
  • umí využívat získané poznatky k udržení a obnově zdraví vlastního i svých klientů
  • dokáže poskytnout konkrétní radu a podporu nemocnému klientovi i jeho okolí
  • umí poradit, kde vyhledat příslušnou zdravotnickou odbornou pomoc
  • dovede realizovat protiepidemická opatření v praxi

C. Poznámky ke komentovanému návrhu obsahu studia:

Pro druhou fázi minimálně tříletého pomaturitního studia navrhujeme specializované výběrové přednášky, které by studentům umožnily užší profesní orientaci. Podmínkou akreditace je nabídka nejméně čtyř (doporučujeme šesti) specializovaných kurzů z následujícího předběžného a neuzavřeného seznamu:

  • sociální problematika rodin (Sociální práce s rodinou a dětmi)
  • pracovní trh a nezaměstnanost (Sociální práce v oblasti zaměstnanosti)
  • kriminologie (Sociální práce s delikventy)
  • sociální gerontologie (Sociální práce se starými občany)
  • demografie
  • personalistika a řízení
  • ekonomie sociální sféry
  • psychoterapeutický výcvik (Sociální práce v poradenských zařízeních a psychiatrických léčebnách)
  • sociální práce s osobami s postižením
  • sociální práce ve zdravotnictví
  • sociální práce s menšinami, národnostmi, uprchlíky
  • komunitní sociální práce

Doporučujeme, aby se při výuce běžně používalo zahraniční literatury.  Předpokladem ukončení nejméně tříletého a pomaturitního studia sociální práce musí být absolvování formální závěrečné zkoušky podmíněné obhajobou písemné závěrečné práce.

1) Standard využívá obecných termínů student a studenti v zastoupení pojmů student, studentka a studenti, studentky. Důraz na uplatnění genderovského hlediska je nutné na všech školách vzdělávajících v sociální práci následně přenést  do výuky psychologie.
2) V zájmu genderové korektnosti pod pojmem studující myslíme studentky i studenty. Pro větší srozumitelnost textu však ponecháváme v hlavním textu pojem studující.
3) I zde upozorňujeme na nutnost genderové korektnosti – vnímáme, že jsou sociální pracovníci a sociální pracovnice, v textu reflektovaně užíváme pojem sociální pracovník.
4) I v pojmu klient upozorňujeme na genderovou mnohost – v praxi se setkáváme s klienty ženského i mužského genderu, reflektovaně užíváme pojem klient.