MINIMÁLNÍ STANDARDY VZDĚLÁVÁNÍ

V SOCIÁLNÍ PRÁCI

INFO

PhDr. Mirka Nečasová, Ph.D.
ASVSP
Joštova 10
602 00 Brno
e-mail: necasova@fss.muni.cz

Bankovní spojení ASVSP:
Česká spořitelna a. s. pobočka Brno 1347604369/0800

další » kontakty «


28. 11. 2008 - konference

ÚLOHA SOCIALNÍCH PRACOVNÍKŮ A OČEKÁVÁNÍ
SPOLEČNOSTI

Více informací:
Přihláška
Pozvánka
Program


25. a 26. 10. 2008 - konference

pozvanka na V. HRADECKÉ DNY SOCIÁLNÍ PRÁCE. Další informace najdete ZDE


autoři textu:
Doc. PaedDr. Oldřich Chytil, Ph.D., Katedra sociální práce ZSF Ostrava
Doc. PhDr. Libor Musil, CSc., Katedra sociální politiky a sociální práce, FSS MU Brno

Pojednání o našem pojetí standardů

Asociace vzdělavatelů v sociální práci (ASVSP) je dobrovolným sdružením vysokoškolských fakult a vyšších odborných škol, které nabízejí nebo chtějí nabízet tříleté pomaturitní vzdělání v sociální práci viz. seznam řádných a mimořádných členů. Dlouhodobým cílem ASVSP a jejich členů (škol), je zkvalitňovat vzdělávání v sociální práci a přispívat tím ke zdokonalování nabídky a výkonu služeb sociální práce v České republice. Za rozhodující nástroj dosahování uvedeného cíle považuje naprostá většina členů ASVSP Minimální standardy vzdělávání v sociální práci. Jejich vytváření a inovace, podpora členů při jejich realizaci a kontrola jejich dodržování na školách, které jsou členy ASVSP, je jádrem činnosti Asociace.

Vzhledem k tomu, že naše kolegyně Zuzana Havrdová svým zpochybněním užitečnosti minimálních standardů vyzvala na stránkách Sociální politiky1 k dialogu o způsobu vymezení obsahu vzdělávání v sociální práci, rádi bychom do takto otevřené diskuse přispěli podrobnějším ozřejmením našeho přístupu. Jeho smysl je možné objasnit pomocí dvou v dalším textu diskutovaných typologií vzdělávacích standardů.

Obecně je smyslem vzdělávacích standardů definovat očekávanou kvalitu nabízeného programu vzdělávání v určitém oboru. Klademe-li si otázku, zda je možno vzdělávací standard uplatnit na širší či užší kategorii studijních programů, je účelné rozlišovat minimální standard a ideální profil. Protože minimální standard definuje toliko základní výbavu potřebnou pro výkon profese, je s jeho pomocí možno porovnávat kvalitu vzdělání v rámci široké škály vysokých, vyšších odborných případně i jiných škol sociální práce a to i v případě, že se programy těchto škol liší nabídkou vzdělání ve specifických, pro jiné školy neobvyklých znalostech, dovednostech a přístupech. Ideální profil zahrnuje vedle základní výbavy také již zmíněnou specifickou nabídku školy. Okruh škol, které je možno podle jednoho ideálního profilu porovnávat, je proto omezen na školy určité specializace.

ASVSP začala podporovat zkvalitňování vzdělávání v sociální práci v české společnosti devadesátých let, tedy v situaci, kdy nově vznikající a postupně dotvářené studijní programy nemohly díky dlouhodobé absenci pomaturitního vzdělávání v sociální práci navázat na živé a uznáváné domácí vzory evropské úrovně. V první polovině devadesátých let bylo třeba stanovit základní měřítka kvality pomaturitního vzdělávání v sociální práci a zajistit, aby tato měřítka byla respektována při tvorbě poměrně velkého počtu nově vznikajících studijních programů škol různé specializace. Proto se ASVSP v roce 1993, v době svého vzniku, rozhodla prosazovat minimální standard, nikoli ideální profil vzdělávání v sociální práci. Chtěla tak podpořit zkvalitnění celého systému vzdělávání v sociální práci v ČR.

Přestože se v průběhu posledních let některým školám podařilo alespoň rámcově zajistit kvalitu vzdělávání odpovídající v dalším textu popsanému minimálnímu standardu, řada škol se tomuto standardu toliko přiblížila a s jeho naplněním jsou nadále značné potíže. Kvalita výuky některých předmětů je omezována absolutním nedostatkem kvalifikovaných pedagogů na trhu práce. Zásoba vhodné a fyzicky dostupné literatury je přes finanční podporu a dary ze zahraničí stále omezena a vyskytují se i problémy s jazykovou dostupností vesměs cizojazyčných titulů. Některé školy mají potíže s honorováním externích učitelů, kteří, často přes notnou dávku osobní angažovanosti, váhají, zda se jim vyplatí učit za stávající mzdy. Některé školy se obávají, že jim nadřízené státní orgány by neakceptovaly potřebné inovace studijních programů. Z těchto a dalších důvodů má většina členů ASVSP potíže při naplňování existujícího minimálního standardu. Domníváme se proto, že zaměření na ty minimální standardy, které ASVSP používá od roku 1993 je a ještě řadu let bude funkční. Podpora a kontrola jejich realizace stále pozvedává kvalitu existujících a komplikuje akreditaci nekvalitních programů vzdělávání v sociální práci.

Pro ozřejmění přístupu ASVSP je užitečná také druhá výše inzerovaná typologie, která rozlišuje mezi normativní a metodickou funkci standardů. Každý standard může být využit jako norma, jíž je možno za podpory sankcí použít při prosazování určité koncepce studia. Standard je ovšem také možno chápat a využívat jako doporučení, jež může začínající škole nebo škole, která se snaží o zkvalitnění svého programu, sloužit jako metodické vodítko. Je-li vzdělávací standard chápán jako norma, hrozí nebezpečí, že bude použit proti vůli školy a omezí variabilitu obsahu studia nad vhodnou míru.

Většina členů ASVSP kladla od počátku vzájemné spolupráce důraz na ponechání prostoru pro autonomii a specifičnost vlastního programu. Každá z dohod uzavřených mezi členy ASVSP, tedy mezi školami, které se profilují jako specializované na oblast teologie, zdravotnictví, sociální pedagogiky, sociální politiky, personalistiky, sociálně právní činnosti apod., vychází z předpokladu, že standard je především metodické doporučení, které mohou různorodě profilované školy využít ve své snaze zkvalitnit studium základu své specializace, kterým je sociální práce.

Členové ASVSP jsou si současně vědomi, že minimální standard je normou, jejíž respektování podmiňuje členství v ASVSP. Nebezpečí výše zmíněného manipulativního užití této normy je omezováno skutečností, že stanovení a změny minimálního standardu jsou vždy předmětem dohody mezi členy a podléhají kolektivnímu schválení. Jde tedy o normu, kterou školy "uvalily" v zájmu celkového zkvalitňování vzdělávání v sociální práci samy na sebe a nad jejímž obsahem mají kontrolu. Díky tomu například na valné hromadě v dubnu 1997 naprostá většina členů ASVSP odmítla možnost používat jako normu společně dohodnuté hodinové dotace jednotlivých předmětů minimálního standardu. V obavě, že by normativní ustanovení rozsahu výuky dílčích předmětů mohlo ohrozit jejich specifickou profilaci, se členové dohodli, že budou hodinové dotace chápat výhradně jako doporučení.

Nyní k samotnému Minimálnímu standardu vzdělávání v sociální práci, který je součástí stanov ASVSP. Byl vypracován za účasti zástupců zaměstnavatelů sociálních pracovníků, Společnosti sociálních pracovníků ČR, kateder vzdělávajících sociální pracovníky na filozofických fakultách Univerzity Karlovy, Masarykovy Univerzity a Univerzity Palackého, tehdejších sociálně právních akademií a představitelů škol sociální práce z Holandska, Velké Británie a USA v letech 1991 až 1993. Základní požadavky na kvalifikaci absolventů studia sociální práce jsou v něm vymezeny pomocí zásad studia a minimálního souboru studijních předmětů. ASVSP akceptovala tento minimální standard v roce 1993.

Většina členů ASVSP předpokládá, že způsobilost absolventů studia sociální práce k samostatnému výkonu individuální, skupinové a komunitní práce a k využití nebo výkonu potřebné výzkumné činnosti je podmíněna minimálně studiem Teorií a metod sociální práce, Sociální politiky, Filosofie a etiky, Sociologie, Psychologie, Metod sociálního výzkumu, Práva, Sociální patologie, Problematiky etnických a menšinových skupin, Otázek zdraví a nemoci.

Podstatnou součástí studia sociální práce je praxe, která by měla podle doporučení ASVSP činit nejméně 25% objemu výuky. Učitelé řady škol sdružených v ASVSP doporučují rozšiřovat podíl praxe nad tuto hranici. Dosažení tohoto cíle vyžaduje dlouhodobou a soustavnou spolupráci mezi školami a organizacemi, kde by praxe mohly probíhat. Jednou z mnoha otázek, které by tato spolupráce měla řešit, je malá informovanost organizací sociálních služeb o obsahu odborné přípravy praktikujících studentů. Za řešení tohoto problému cítíme odpovědnost, a nabízíme proto alespoň informaci o Minimálním standardu a seznam členů ASVSP, abychom organizacím usnadnili hodnocení škol žádajících o umístění svých praktikantů. Domníváme se, že studenti škol uvedených v přiloženém seznamu, jsou po zaškolení schopni samostatně poskytovat řadu služeb, které dnes v oblasti sociální práce působící organizace nabízejí svým klientům.

Obsah většiny výše uvedených disciplín je Minimálním standardem vymezen rámcově. V roce 1996 přijala ASVSP doporučení, které bylo zpracováno za podpory PHARE, a upřesnila obsah tří klíčových disciplín, to je Teorií a metod sociální práce, Sociální politiky a Praxe v sociální práci. Díky tomuto upřesnění bylo mimo jiné členy ASVSP ustanoveno, že Praxi v sociální práci je třeba doplnit speciálním seminářem, v jehož rámci by měli studenti možnost reflektovat své praktické zkušenosti z hlediska teorií a metod sociální práce. Upřesnění minimálního standardu se stalo zdrojem některých výše zmíněných potíží, které má většina škol při jeho naplňování. Členové ASVSP předpokládají, že v roce 1998 posoudí návrhy obsahu kursů, které byly za podpory PHARE vypracovány v roce 1997, a zváží možnost upřesnění minimálního obsahu některých dalších disciplín.

Součástí Minimálního standardu vzdělávání v sociální práci je také požadavek, aby škola v rámci svého programu nabízela nejméně čtyři z dále uvedených specializovaných kurzů: Sociální práce s rodinou a dětmi, Sociální práce v oblasti zaměstnanosti, Sociální práce s delikventy, Sociální práce se starými občany, Sociální práce v poradenských zařízeních, Sociální práce se zdravotně postiženými osobami, Sociální práce ve zdravotnictví, Sociální práce s menšinami, národnostmi a uprchlíky, Demografie, Personalistika a řízení, Psychoterapeutický výcvik.

Vzhledem k tomu, že nelze předpokládat dostatečně kvalitní zvládnutí uvedených disciplín a kurzů za dobu kratší než tři roky a vzhledem k tomu, že předpokladem samostatného výkonu sociální práce je podle členů ASVSP určitá životní zkušenost a osobnostní vyzrálost, součástí Minimálního standardu je také požadavek, aby studium sociální práce bylo pomaturitní a nejméně tříleté.

Míra naplnění Minimálního standardu školou definuje typ jejího členství v ASVSP a ovlivňuje tak rozsah práv jednotlivých členů. Stanovy ASVSP rozeznávají členství trojího druhu.

Řádným členem ASVSP může být škola, která na území ČR zabezpečuje minimálně tříleté pomaturitní vzdělávání v oboru sociální práce a je schopna plně dostát Minimálnímu standardu.

Mimořádným členem ASVSP může být škola, která na území ČR zabezpečuje vzdělávání v oboru sociální práce, nabízí učivo všech předmětů doporučených Minimálním standardem, ale má dílčí nedostatky v obsahu jednotlivých disciplín. Závažnost nedostatků v obsahu učiva jednotlivých disciplín a jejich vliv na typ členství posuzuje podle stanov ASVSP valná hromada jejich řádných členů.

Přidruženým členem ASVSP může být škola, která na území ČR poskytuje vzdělání v oboru sociální práce, nesplňuje podmínky pro řádné nebo mimořádné členství a má zájem o spolupráci se členy ASVSP.

Důležitým nástrojem realizace cílů Asociace by se v brzké budoucnosti měly stát konzultace, které ASVSP hodlá podle dohodnutých pravidel poskytovat svým řádným a mimořádným členům. Tyto konzultace mají napomoci konstituování a rozvoji sociální práce, podpořit respektování Minimálního standardu vzdělávání v sociální práci, upozornit školy (členy ASVSP) na problémy v jejich práci a zprostředkovat jim potřebné zkušenosti. Hlavním účelem konzultací je zprostředkovat komunikaci mezi ASVSP a jejími členy, napomáhat reflexi problémů, které vznikají v procesu vzdělávání v sociální práci a pomoci školám tyto problémy řešit. Pokud bude výsledkem konzultace zjištění, která podle stanov ASVSP vyžadují úpravu postavení dané školy, výkonná rada ASVSP navrhne Valné hromadě změnu typu členství, v krajním případě pak vyloučení z ASVSP.

Hlavním cílem ASVSP však není "prověřovat" své členy. Členové Asociace se především snaží dohodnout na takovém využívání minimálních standardů vzdělávání, které by školám umožnilo dobrovolný audit vlastních problémů a podporovalo je v dobrovolné snaze o zkvalitnění magisterského, bakalářského nebo vyššího odborného vzdělávání v sociální práci. V zájmu efektivity vlastního úsilí hodlají členové ASVSP společně s dalšími profesními organizacemi také ovlivňovat podmínky zaměstnávání sociálních pracovníků. V současné době k tomu mají příležitost díky "úsporným" návrhům kvalifikačních podmínek a platových tarifů, jejichž uplatnění by prakticky zbavilo absolventy tříletého pomaturitního vzdělávání v sociální práci možnosti zaměstnání ve státním sektoru a ohrozilo by tak zkvalitňování výkonu sociální práce v České republice. Jestliže státní orgány akreditovaly programy vyššího odborného nebo univerzitního studia sociální práce, měly by také při stanovování kvalifikačních a platových podmínek výkonu sociální práce brát ohledy na možnosti uplatnění absolventů těchto škol. Nedostatečná koordinace standardů vzdělávání a standardů zaměstnávání sociálních pracovníků by mohla spíše rozhojnit než vyřešit existující sociální problémy české společnosti.

Minimální standard vzdělávání v sociální práci ASVSP

Úvodní poznámka

Doc. PhDr. Libor Musil, CSc.,
aktualizace k 29.4.2008 PhDr. Mirka Nečasová, PhD.

Oproti původnímu dokumentu z roku 1993 došlo v pojetí Minimálního standardu vzdělávání v sociální práci k několika změnám. Ustavením vyšších odborných škol se také změnil institucionální rámec, ve kterém je Minimální standard aplikován. Při zpracování tohoto dokumentu bylo k těmto změnám přihlédnuto tak, aby jeho původní obsah zůstal zachován potud, pokud to nebrání jeho srozumitelnosti v nově se utvářejících podmínkách. V textu byly postupně učiněny následující změny:

  • Původní dokument z roku 1993 hovořil pouze o existenci vysokých škol sociální práce. Vzhledem k tehdejší situaci byly v příslušných pasážích užívány pojmy bakalářské a magisterské studium sociální práce a vysoké školy sociální práce. Tyto termíny byly nahrazeny výrazy tříleté pomaturitní studium sociální práce, vyšší odborné a vysoké školy sociální práce, školy sociální práce nebo nejméně tříleté pomaturitní studium sociální práce.
  • Do dokumentu byly zapracovány změny pojetí disciplín Teorie a metody sociální práce, Sociální politika a Praxe v sociální práci, které byly Valnou hromadou ASVSP přijaty v dubnu 1996.
  • Do dokumentu bylo zapracováno upřesnění rozsahu praxí, které bylo schváleno po diskusi nad závěry konzultace na FSS MU. K této diskusi došlo na jednání v Ústí nad Labem v říjnu 1998.
  • Do dokumentu bylo zapracováno rozhodnutí o tom, že součástí požadavků Minimálního standardu je začlenění profilu absolventa do studijního programu. Toto rozhodnutí bylo učiněno na jednání v Jihlavě v listopadu 1999.
  • Při úpravách dokumentu bylo přihlédnuto ke stavu realizace Minimálního standardu ASVSP na konci 90. let, to je ke skutečnosti, že v roce 1999 existovalo patnáct vyšších odborných a vysokých škol, které minimální standard naplnily v celém rozsahu, a další čtyři školy, které do svého studijního programu zařadily všechny disciplíny minimálního standardu, v jejich obsahu však měly dílčí nedostatky.
  • Na valné hromadě ASVSP, která se konala 20. 4. 2006, byly odsouhlaseny upřesněné standardy následujících disciplín: Zdraví a nemoc, Teorie a metody sociální práce, Supervize. Na valné hromadě 23.11.2006 v Olomouci byl schválen upřesněný minimální standard pro disciplínu Sociální patologie a valná hromada 15.11. 2007 v Liberci schválila nové znění standardu Práva. Na doplnění dalších standardů se průběžně pracuje.
  • Minimální akreditační standard pro výuku sociální práce na úrovni vyššího odborného a vysokoškolského vzdělávání (obsah studia)

    Účelem tohoto materiálu je navrhnout minimální soubor studijních disciplín (obsah studia) a zásad studia sociální práce a umožnit tak vyšším odborným a vysokým školám sociální práce podstoupit akreditační řízení a získat podporu ve formě konzultace. Akreditačním řízením zde rozumíme nezávislé hodnocení studia, jehož kladný výsledek je potvrzením dobré jakosti výuky. Konzultaci chápeme jako dialog expertů ASVSP se školami, podporu škol při realizaci minimálního standardu a při řešení souvisejících problémů. V první polovině devadesátých let bylo zřízení akreditačního řízení především reakcí zainteresovaných stran na rostoucí množství nových výukových programů a výcvikových kurzů, které měly vzdělávat budoucí sociální pracovnice v sociální praxi, přeškolovat jinak vzdělané osoby na sociální pracovníky, případně rozšiřovat vzdělání sociálních pracovnic z praxe. K tomuto záměru později přibyla snaha ASVSP podpořit kvalitu studia disciplín Minimálního standardu. Úkolem zůstává zajistit koordinované úsilí o vypracování profesních a zaměstnaneckých standardů v sociální praxi, které je reakcí na stále nepřehlednou situaci v oblasti sociálních služeb a v zaměstnaneckých vztazích sociálních pracovníků.

    Stanovování standardů pro výuku sociální práce chápeme jako dlouhodobý proces, na němž se budou zainteresované školy účastnit formulováním vlastních představ a kritikou nebo připomínkami k představám jiným. Navíc počítáme, že se na něm budou podílet v rámci činnosti Koordinační rady i zaměstnavatelé a odborníci z praxe.

    Předkládané podklady mají tři části: uvedení základních východisek akreditace, komentovaný návrh obsahu studia a poznámky k zajištění návaznosti teoretické a praktické výuky.

    A. Základní východiska akreditačního řízení

    1. Na počátku 90. let vedle sebe existovaly sociální a rodinné školy (sekundární studium), sociálně právní akademie, popřípadě jiné vzdělávací instituty (postsekundární studium), katedry sociální práce a jiné katedry, například sociální pedagogiky nebo sociálního lékařství (terciární studium), které nabízely částečnou nebo úplnou výuku sociální práce. K 1.1. 2007 se v ASVSP akreditovalo 21 řádných členů, 2 mimořádní členové a 6 mimořádných členů, tedy škol, které nabízejí tříleté pomaturitní vzdělání v sociální práci a naplňují úplně nebo s dílčími nedostatky v jednotlivých disciplínách tento Minimální standard. Univerzitní studium by mělo být hlubší než studium na VOŠ, mělo by výrazně podněcovat k samostatné práci, být rozsáhle teoreticky a metodologicky podloženo, a personálně i prakticky plně zajištěno. Studium na VOŠ by mělo být orientováno praktičtěji. Toto rozdělení však neplatí striktně. Od roku 1999 se začaly objevovat VOŠ, které se zapojují jak do výuky sociální práce v rámci vyššího odborného, tak i vysokého školství.
    2. Navrhujeme koncepci vyššího odborného, bakalářského a magisterského studia, která předpokládá výkon klientské práce (ve smyslu anglosaského case work, popřípadě group work). V současných českých podmínkách se sociální prací často stále myslí tzv. dávková nebo administrativní činnost, tj. zjišťování oprávněnosti klientů, popřípadě pořizování záznamů k výkonu jiných úředních povinností. Vlastní klientskou prací se zabývá menšina sociálních pracovníků, zejména kurátoři a pracovníci v zařízeních pro děti a mládež, staré občany a osoby se změněnou pracovní schopností, včetně zdravotnických. Klientské práci se ovšem v České republice také věnují vychovatelé, psychologové a poradenští pracovníci. Během 90. let značně vzrostl počet klientsky zaměřených sociálních pracovníků v nevládních organizacích.
    3. Naše koncepce předpokládá, že se postupně vytvoří podmínky pro klientskou sociální práci i jinde (zejména v oblasti státní a místní správy), a že proto bude třeba posílit výuku profesionálních dovedností sociální práce, hlavně formou stáží. Dosavadní zkušenosti ukazují, že vazba teoretické výuky na podmínky v terénu je stále slabá, a že v terénu zatím neexistují, kromě nepočetných výjimek, předpoklady k metodicky podložené výuce studentů formou supervize (sociální pracovnice v zařízeních, kde studenti stážují, vedou studenty spíše neformálně). Jako podmínku akreditace proto klademe, aby učitelé sociální práce byli přímo angažováni v terénní práci. Do budoucna je třeba uvažovat o plné profesionalizaci supervize studentů sociální práce, podobně jak tomu je například u studia lékařství a zdravotnické péče.
    4. Současný obsah vysokoškolského studia sociální práce je do značné míry dán tím, že vzniká převážně na školách a katedrách sociologie, popřípadě pedagogiky. Je však docela dobře možné, že další vývoj naváže na předchozí tradici a povede k ustavení samostatných vysokých škol sociální práce v podobě tříletých bakalářských nebo pětiletých magisterských studií. V mezidobí však bude pokračovat kombinované studium sociální práce se sociologií (nebo pedagogikou, případně psychologií), a předmětný obsah studia tomu bude odpovídat v kontrastu k západním modelům samostatných učilišť.
    5. Obsah studia sociální práce dále ovlivňuje to, o jakou specializaci mají zájem učitelé jednotlivých škol. Tam, kde není potřebná expertiza k dispozici přímo ve škole, využívá se externích lektorů nebo učitelů jiných škol. Není-li příslušný expert dostupný, předmětná výuka může zůstat nepokryta. Akreditační standard by v tomto ohledu měl sloužit jako motivační činitel a akreditace by se měla chápat jako dočasná licence podmíněná udržováním minimálního obsahu studia. Obsah tříletého pomaturitního studia sociální práce by měl být průběžně přizpůsobován situaci na pracovním trhu tak, aby absolventi byli schopni úspěšné konkurence. Plánování teoretického obsahu studia a vlastní akreditační řízení mělo jako jedno z důležitých hodnotících kritérií zahrnovat jeho vztažnost mezi teoretickým studiem a praxi. Komentář k obsahu studia naznačuje, jaká by měla být praktická orientace jednotlivých předmětů.
    6. Obecně řečeno, absolventi škol sociální práce by měli mít takové teoretické znalosti z psychologie, sociologie, práva, sociální politiky, sociální filosofie, teorie řízení a výzkumné metodologie, takové komunikační a psychosociálně terapeutické dovednosti, takové organizační schopnosti a takový profesionální přehled o sociální problematice, aby byli způsobilí k výkonu individuální nebo skupinové klientské práce, aby po dvouleté praxi byli schopni manažerské činnosti přinejmenším na střední úrovni vedení, aby ve svém regionu dokázali provádět komunitní sociální práci (ovlivňovat sociální politiku) a aby se mohli věnovat výzkumné činnosti.

    B. Komentovaný návrh obsahu studia

    Dále uvedená minimální koncepce obsahu studia sociální práce předpokládá, že odbornou kvalifikaci pro samostatný výkon sociální práce je možné získat minimálně tříletým pomaturitním studiem. Tento typ vzdělání je možné v současné době získat studiem na vyšších odborných školách a studiem bakalářských nebo magisterských programů vysokých škol. Koncepce minimálního standardu vzdělávání v sociální práci dále předpokládá, že vedle obecně akceptovaného minima školy studentům nabízejí specifickou část svého studijního programu. V zájmu zajištění průhlednosti vztahu mezi disciplínami, které jsou dány minimálním standardem, a osobitým profilem jednotlivých škol je třeba, aby každá škola sociální práce deklarovala své specifické zaměření v profilu absolventa.

    V souladu s míněním ostatních kolegů navrhujeme, aby studijní programy, které usilují o akreditaci studia sociální práce závazně zavedly následující obecné disciplíny pro první fázi nejméně tříletého pomaturitního studia:

    1. Filozofie a etika.

    Předmět je úvodem k reflexi profesionální hodnotové orientaci studentů. Cílem filozofie je seznámení se základními typy filozofických problémů a jejich řešením v evropském filozofickém myšlení ve vztahu k sociální práci. Obsahem jsou problémy sociální filozofie jako filozofie vztahů mezi individuem a společností a jako filozofie sociálního řádu. Vztah sociální filozofie a etiky, sociální filozofie a politiky, sociální filozofie a ideologií, sociální filozofie a práva. Cílem disciplíny etika je seznámení s teoretickými a praktickými předpoklady etiky a se základními metodami a výsledky práce nejvýznamnějších etiků a axiologů z hlediska jejich relevance pro sociální pracovníky. Vymezení základních pojmů a vztahů: mravnost, morálka, etika - vztahy náboženství a morálky, filozofie a morálky, ideologie a morálky, politiky a morálky. Aplikace základních etických kategorií a morálních pojmů v těchto vztazích: dobro, zlo, povinnost, služba, svědomí, hřích, úcta, prostředek, účel, život, oběť, smysl, solidarita, charita, vyšší celek/ cíl. Koncepce soudobé krize a krize humanity.

    2. Úvod do sociologické teorie.

    Cílem je, aby byl sociální pracovník schopen porozumět sociálním činitelům vzniku problémů, které řeší, a sociálním podmínkám výkonu své profese. Za tímto účelem je třeba studentům zprostředkovat přehled vývoje sociologického myšlení a sociální filozofie tak, aby se absolvent samostatně orientoval v sociologické literatuře a aby uměl sociologicky myslet, tj. orientovat se v základních sociologických kategoriích (např. tradiční, moderní, respektive postmoderní společnost, sociální změna a sociální mobilita, moc, sociální struktura a stratifikace, společenské skupiny, organizace a kultura, sociální komunikace, socializace, životní běh a jeho fáze aj.) a ve vztazích mezi nimi. V průběhu studia je třeba se studenty procvičovat schopnost aplikovat uvedené kategorie při porozumění vzniku a definici řešení sociálních problémů.

    3. Úvod do psychologické teorie.

    Cílem je seznámení studentů s psychologickou terminologií a jejich uvedení do problematiky psychologie člověka. Obsah tvoří tři okruhy psychologických poznatků a tři problémové okruhy:

  • Jak člověk poznává a jaká je jeho duševní výkonnost?
  • Jak člověk prožívá a jak se utváří jeho citový život?
  • Základní motivační aktivity člověka a jeho formování v náročných životních situacích.
  • Součástí disciplíny je získání poznatků z psychické ontogeneze člověka a orientace v možnostech jejich využití v sociální práci, sociálně psychologická témata (socializace jedince a její činitelé, utváření osobnosti v sociálních interakcích, sociálně psychologická problematika malé skupiny, sociální komunikace a interakce). Cílem je, aby studenti porozuměli struktuře a dynamice osobnosti z hlediska hlubinných, humanistických, behaviorálních, ale i sociologizujících psychologických přístupů.

    4.Teorie a metody sociální práce.

    Pojetí

    Teorie a metody sociální práce jsou páteří studia sociální práce, požadované výstupní charakteristiky studující získávají ve specifikovaných kurzech (například kurz individuální práce s klientem, skupinové práce s klientem, komunitní práce, …), minimálně jeden kurz v rámci studia oboru sociální práce je explicitně věnován komplexnímu studiu teorií a metod sociální práce. Teorie a metody sociální práce využívají praktické poznatky studentů získávané na pracovištích při výkonu odborné praxe v přímém kontaktu s klienty.

    V průběhu celého studia se student učí identifikovat se s profesí sociální práce, znát její etické principy, její hranice a specifika

    Cíl

    Cílem kurzu Teorie a metody sociální práce je, aby studující oboru sociální práce získali základní přehled o vývoji sociální práce a její legitimitě, přijali hodnoty sociální práce a osvojili si základní etické principy sociální práce, její terminologii, orientovali se v hlavních myšlenkových proudech ovlivňujících rozvoj sociální práce, znali teoretické modely relevantní pro sociální práci a osvojili si základní metody a techniky pro výkon sociální práce.

    Cílem je schopnost vytvořit profesionální vztah sociálního pracovníka a klienta založeného na akceptaci, empatii a otevřenosti.

    Znalosti
    • umí vymezit, co je sociální práce
    • umí vymezit cíle a význam sociální práce
    • má přehled o vývoji sociální práce a vzdělávání v sociální práci
    • zná hlavní etické principy sociální práce
    • zná teoretické perspektivy, přístupy a modely sociální práce:
      1. psychodynamické směry
      2. behaviorální směry
      3. humanistický a existenciální směr
      4. sociálně-psychologický přístup
      5. sociologické teorie
      6. realitní terapii
      7. systémové teorie
      8. antiopresivní přístupy
    • zná hlavní teorie a metody sociální práce s jednotlivcem
    • zná hlavní teorie a metody sociální práce se skupinou
    • zná hlavní teorie a metody sociální práce s rodinou
    • zná hlavní teorie a metody sociální práce s komunitou
    • zná zásadní principy krizové intervence,
    • zná aktuální trendy teorií a metod sociální práce

    Dovednosti
  • dovede aplikovat hlavní principy etiky sociální práce při jejím výkonu
  • umí vytvořit, rozvíjet a ukončit vztahy s klienty sociální práce a to vše na základě akceptace a vzájemné spolupráce.
  • dovede účelně využívat prostředků verbální a neverbální komunikace
  • dovede vést rozhovor s klientem, posoudit jeho sociální situaci, umí zvolit vhodný způsob sociální intervence, umí zpracovat sociální záznam o klientovi
  • dovede vhodně aplikovat způsoby práce s jednotlivcem, se skupinou, rodinou a komunitou
  • umí vést základní spisovou dokumentaci o klientovi
    Doporučení a podmínky pro výuku

    Způsob výuky uvedených znalostí a dovedností určí škola, která chce dostát minimálnímu standardu, samostatně. Uvedené znalosti a dovednosti nemusí být nutně vyučovány v rámci jednoho kurzu. Mohou být na základě rozhodnutí školy rozděleny do většího počtu kurzů (ale tyto případné další kurzy naplňující minimální standard by měly být pro studenty povinné), mohou se stát součástí kurzů, které se některými aspekty uvedené problematiky zabývají podrobněji než je stanoveno minimálním standardem. Doporučuje se, aby pedagog TMSP měl osobní praktickou zkušenost s výkonem sociální práce (praxe v oboru, dobrovolnictví apod.) a zároveň měl možnost účastnit se stáží, výcviků apod. Praktické dovednosti se doporučují osvojovat nácvikem v seminářích. Je na vyučujícím kolika hodinami předmětu za semestr navrhne seminář dotovat.

    5. Praxe v terénu.

    Studium této disciplíny by mělo být organizováno podle následujících zásad:

    Cílem praxí studentů sociální práce je:

  • zprostředkovat studentům zkušenost se sociálními vztahy a způsoby práce, které existují nebo jsou uplatňovány v existujících organizacích sociálních služeb, a podnítit snahu studentů o reflexi této zkušenosti
  • umožnit studentům, aby si prakticky vyzkoušeli metody, se kterými se seznámili teoretickým studiem
  • umožnit studentům, aby mohli v průběhu studia konfrontovat své teoretické představy o sociální práci s jejich praktickou realizací
  • stimulovat proces identifikace studentů se sociální prací jako profesí
  • Dosáhnout uvedené cíle v minimální kvalitě potřebné pro dobrý výkon absolventů studia sociální práce je možné, pokud škola, učitelé odpovědní za organizaci praxi a učitelé teorie a metod sociální práce zajistí:

  • aby reflexe zkušeností z praxe byla orientována poznatky, metodami a etickými standardy sociální práce
  • aby reflexe zkušeností z praxe byla součástí výuky teorie a metod sociální práce
  • aby reflexe zkušeností z praxe byla organizována v rámci k tomu určeného semináře
  • aby bylo praxi věnováno nejméně 25% (optimálně 30%) rozsahu výuky, kterou student absolvuje během celé doby tříletého studia, to znamená, že u studentů dvouoborového studia se podíl praxe počítá z doby výuky na obou oborech
  • aby učitelé teorií a metod sociální práce měli osobní praktickou zkušenost s výkonem sociální práce
  • Supervize odborné praxe

    Pojetí:

    Supervizi odborné praxe vnímáme jako podporu profesního růstu studenta. V rámci tohoto předmětu student získává teoretické vědomosti o supervizi a praktické zkušenosti se supervizí jako součástí profese sociální práce a jako prostředku systematického rozvoje vlastní odborné kompetence.

    Tento standard se zaměřuje na supervizi odborné praxe poskytovanou studentům ve škole.

    Supervize odborné praxe studentů probíhá v malé supervizní skupině pod vedením kvalifikovaného supervizora. Lze nabízet též individuální formu supervize.

    Cíl předmětu:

    Reflexe odborné praxe v rámci supervize vede studenta k získávání těchto základních dovedností a znalostí:

    Student dovede

  • spolupracovat při vytváření supervizního kontraktu,
  • nalézat situace (zakázky), s kterými přichází do supervize,
  • pracovat na formulaci zakázky pod vedením supervizora,
  • pracovat pod vedením supervizora na splnění zakázky,
  • být otevřený vůči zpětné vazbě, rozpoznat užitečnost zpětné vazby pro svou práci,
  • využívat reflexi a získanou zpětnou vazbu pro rozvoj vlastních odborných kompetencí v praxi sociální práce,
  • aktivně spolupracovat v supervizní skupině,
  • poskytovat zpětnou vazbu supervizorovi a supervizní skupině,
  • využívat supervizi při řešení složitých případů klientů,
  • využívat supervizi při obraně vůči stresu a emocionální zátěži,
  • identifikovat svá silná a slabá místa, provádět sebereflexi,
  • průběžně vyhodnocovat splnění cílů supervize.
  • Student

  • umí definovat, co je supervize,
  • zná cíle, funkce, metody a formy supervize,
  • zná etické principy supervize,
  • má základní znalosti o možnostech, struktuře a obsahu supervizního kontraktu,
  • zná možnosti, hranice, přínosy a rizika supervize,
  • chápe supervizi jako součást profese sociální práce,
  • zná možnosti dalšího vzdělávání v supervizi.
  • Tyto dovednosti a znalosti vedou studenta k získávání těchto postojů:

    Student
  • je odpovědný vůči sobě, klientům, profesi,
  • přijímá etické principy sociální práce, rozumí jim a uplatňuje je v praxi,
  • přijímá supervizi jako prostředek vlastního odborného růstu.
  • Doporučená literatura:

    Supervize – kazuistiky. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-496-9.
    CARROLL, M. – THOLSTRUPOVÁ, M. Integrativní přístupy k supervizi. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-582-5.
    HAVRDOVÁ, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. ISBN 80-902081-8-5.
    HAWKINS, P. – SHOHET R.: Supervize v pomáhajících profesích. 1.vyd.Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-715-9.
    MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1.vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2.
    PAČESOVÁ, M. Lékař, pacient a Michael Balint. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-491-8.
    PAGE, S. – WOSKET W. Úvod do supervize: cyklický model. Tišnov: Sdružení SCAN, 2002. ISBN 80-86620-002-X.

    6. Metody a techniky sociálního výzkumu.

    Cílem je, aby studenti získali schopnost vyhledávat nebo samostatně a systematicky získávat data o sociální skutečnosti, porozumět jim, znát možnosti a limity jejich výpovědní schopnosti a naučit se sociologicky interpretovat nesystematizované informace o svém profesionálním životě a životě svých klientů. Studium by mělo být završeno samostatnou empirickou prací. V teoretické části by se měli studenti seznámit s účely a principy kvalitativního i kvantitativního přístupu ke zkoumání sociální skutečnosti a s odpovídajícími výzkumnými technikami (např. zúčastněné pozorování, studium dokumentů, volný hloubkový rozhovor, interpretace vlastní nesystematizované zkušenosti jako techniky kvalitativního zkoumání a dotazník jako technika kvantitativního zkoumání). Studenti by měli porozumět funkci základních prvků procedury empirického výzkumu (hypotéza, znaky a jejich operacionalizace, způsob výběru, základní a výběrový soubor) a měli by být seznámeni se základy statistického zpracování dat včetně principů třídění druhého stupně. V praktické části by měli studenti samostatně vypracovat projekt výzkumu projektu, podílet se na jeho realizaci a seznámit se základy práce s osobním počítačem (s použitím programu jako SPSSPC).

    7. Úvod do právní teorie a praxe.

    Anotace předmětu
    Právo je jednou ze základních součástí standardu vzdělávání v sociální práci. Obsahem předmětu jsou vybrané kapitoly z veřejného a soukromého práva a práva EU. Oblast veřejného práva je zaměřena zejména na právo ústavní, správní a trestní. Výklad z oblasti soukromého práva je zaměřen na právo občanské, rodinné a pracovní. Kapitoly z práva EU seznamují se základními zásadami právního systému EU. Zvláštní místo zaujímá problematika práva sociálního zabezpečení.
    Doporučeny jsou k praxi orientované přednášky s případovou analýzou. Jednotlivá témata je třeba přizpůsobit tak, aby si studenti mohli prostřednictvím praktické diskuze a řešením konkrétních příkladů z právě probíraných oblastí práva nové poznatky lépe osvojit a získávat tak zároveň nezbytné dovednosti ve smyslu schopnosti aplikace právních poznatků do praxe.

    Cíle předmětu
    Zprostředkovat studentovi poznatky umožňující mu získat nejen základní orientaci v právním systému a nejdůležitějších právních předpisech, včetně práva EU, ale zároveň formovat jeho schopnost tyto poznatky uplatnit při výkonu sociální práce i v občanském životě. Spolu s tím má předmět právo seznámit studenty s legislativním a institucionálním kontextem výkonu sociální práce.

    Cílové kompetence studenta

    Znalosti
    Student zná a chápe:

    • principy právního státu
    • základní pojmy teorie práva
    • ústavní pořádek ČR
    • strukturu právního řádu ČR
    • uspořádání státní správy a samosprávy v podmínkách ČR
    • správní proces
    • problematiku cizinců a azylantů
    • základní pojmy občanského práva hmotného
    • problematiku ochrany osobnosti
    • věcná práva, závazková práva, dědění a náhradu škody
    • základní pojmy, zásady a průběh občanského soudního řízení
    • základní pojmy, prameny a principy rodinného práva
    • právní úpravu manželství a náhradní rodinné péče
    • sociálně právní ochranu dítěte
    • právní úpravu individuálního a kolektivního pracovního práva a otázek zaměstnanosti
    • základní pojmy, prvky a znaky trestního práva hmotného
    • vybrané skutkové podstaty trestných činů
    • zásady trestního řízení, jeho průběh
    • základní pojmy, systém a členění sociálního zabezpečení v ČR
    • organizaci a řízení sociálního zabezpečení
    • financování sociálního zabezpečení v zemích EU
    • základy práva a členění institucí v rámci EU

    Dovednosti
    Student dokáže, je schopen, umí:

  • objasnit fungování státu a respektovat kompetence příslušných orgánů
  • vysvětlit dělbu moci, legislativní proces
  • analyzovat právní normu a právní vztah
  • aplikovat právní normy na konkrétní případy
  • jednat v duchu správního řízení, respektovat správní řád
  • objasnit rozhodnutí správního soudnictví
  • v praxi rozlišovat poslání a kompetence státní správy a samosprávy
  • brát při práci s klienty ohled na státní občanství v právním kontextu
  • aplikovat právní normy na problematiku cizinců a uprchlíků
  • napomáhat uplatňování občanského práva
  • prakticky používat znalosti z dědického práva
  • sepsat jednodušší žalobu
  • adekvátně využívat nástrojů rodinného práva, včetně sociálně právní ochrany
  • aplikovat základní nástroje trestního práva
  • adekvátně spolupracovat v rámci subsystémů řízení sociálního zabezpečení
  • 8. Sociální politika.

    Studium této disciplíny by mělo být organizováno podle následujících zásad:
    1. Absolvent nejméně tříletého pomaturitního (vyššího odborného nebo bakalářského) vzdělání v sociální práci by měl v průběhu studia zvládnout dále uvedená témata předmětu Sociální politika. Zvládnutí těchto témat představuje minimální penzum znalostí a dovedností, které umožňuje profesionálně řešit dilemata a situace, které vyplývají z účasti sociálního pracovníka a jeho klientů v systému sociální politiky.
    2. Pojmem zvládnout zde označujeme:
      1. znalost základních pojmů, principů a poznatků teorie sociální politiky
      2. schopnost nalézt podrobné informace o těchto pojmech, principech a poznatcích v relevantní literatuře
      3. schopnost uplatnit tyto pojmy, principy a poznatky při interpretaci vlastní pozice sociálního pracovníka a jeho zaměstnavatelské organizace v systému sociálních služeb a ve společnosti, při interpretaci situace svých klientů a při interpretaci podmínek uspokojování potřeb lidí a podmínek realizace sociálních práv občanů
    3. Minimální obsah tříletého pomaturitního vzdělání sociálních pracovníků v sociální politice tvoří následující témata a pojmy:
      1. funkce sociální politiky a funkce sociální práce v systému sociální politiky
      2. sociální a demografická struktura společnosti a cíle sociální politiky (vzájemné působení)
      3. sociální solidarita a redistribuce z hlediska tvorby a čerpání státního rozpočtu
      4. funkce sociálního státu (welfare state) v moderní společnosti a typologie sociálního státu
      5. krize sociálního státu v 70. letech 20. století
      6. vznik a typy sociálních událostí a situací, sociální rizika, problémové události, preventivní role sociální politiky
      7. způsoby redistribuce a sociální služby a sociálně právní ochrana jako nástroje sociální politiky
      8. stát, obce, nestátní subjekty, stavovská a profesní sdružení a zájmové skupiny a organizace jako subjekty sociální politiky
      9. teorie sociálních práv a sociální zákonodárství
      10. politika trhu práce, politika sociálního zabezpečení, zdravotní politika, vzdělávací politika, politika bydlení, rodinná politika a (proti)drogová politika jako dílčí oblasti sociální politiky, sociální služby
      11. tvorba programů sociální politiky
      12. vývoj a tradice sociální politiky v České republice. Změny sociální politiky v České republice po roce 1989
      13. sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc jako tři prvky systému sociální ochrany obyvatel v ČR a jejich financování, správa a aplikace
      14. intervence českého státu do situace specifických skupin občanů
      15. strategie sociální politiky EU, evropské sociální zákonodárství a základní dokumenty Evropské sociální politiky
    4. Konkrétní obsah uvedených témat, způsob jejich výuky, studijní texty a zařazení témat do jednotlivých kursů určí škola, která chce dostát minimálnímu standardu, samostatně. Uvedená témata a pojmy nemusí být nutně vyučována v rámci jednoho kursu. Témata mohou být na základě rozhodnutí školy rozdělena do většího počtu kursů, dílčí témata nebo jejich skupiny se mohou stát součástí kursů, které se některými aspekty uvedené problematiky zabývají podrobněji než je stanoveno minimálním standardem. Minimální standard je školou naplněn tehdy, když:
      1. jsou vytvořeny podmínky pro to, aby studenti zvládali všechna uvedená témata
      2. studenti vědí o tom, že uvedená témata tvoří společně minimální obsah vzdělání sociálních pracovníků v problematice sociální politiky, a vědí, ve kterých kursech se mohou s jednotlivými tématy seznámit
      3. v rámci programu studia oboru sociální práce existuje alespoň jeden kurs, který je explicitně věnován komplexnímu studiu teorie sociální politiky
    5. Dolní hranice objemu výuky, který je třeba jednotlivým tématům věnovat, není kvantitativně stanovena. Každému tématu je třeba věnovat tolik času (přednášek, seminářů, samostudia, atd.), aby je studenti zvládli ve smyslu výkladu tohoto termínu, který je uveden v odstavci 2 tohoto textu. Horní hranice objemu času věnovaného výuce jednotlivých témat je věcí rozhodnutí školy.

    9. Sociální patologie:

    Pojetí

    Předmět Sociální patologie (Sociální deviace) patří mezi disciplíny, které tvoří základ odborné přípravy sociálních pracovníků. Týká se sociálních jevů, chování a jednání narušujících a ohrožujících sociální fungování jednotlivců, skupin a celé společnosti a jsou tak předmětem zájmu sociální práce a sociální politiky. Obecná část předmětu je zaměřena na základní pojmy a souvislosti a teorie sociálních deviací, zvláštní část na jednotlivé sociální deviace a sociálně patologické jevy.

    Cíl

    Získat přehled o sociálních deviacích a sociálně patologických jevech, znát jejich důsledky, porozumět jejich příčinám a znát možnosti prevence.

    Znalosti

    Obecná část předmětu zajišťuje, že student:

  • umí definovat a rozumí pojmům – sociální deviace, sociálně patologický jev
  • chápe absolutní a relativní platnost sociálních norem
  • umí aplikovat normativní a reaktivní pojetí sociálních deviací
  • zná biologické, psychologické a sociologické příčiny (teorie) vzniku sociálních deviací a chápe jejich vzájemné interakce
  • Zvláštní část předmětu zajišťuje, že student zná vybrané sociální deviace a sociálně patologické jevy, jejich strukturu, dynamiku, příčiny, důsledky a možnost prevence vč.organizací a institucí, které ji zajišťují.

    Jde zejména o tyto jevy:

  • kriminalita
  • násilí, zejm.domácí násilí, násilí na dětech a starých lidech, šikana
  • závislosti (např. látkové - nelátkové)
  • bezdomovectví
  • prostituce
  • rasizmus, nacionalizmus, interetnické konflikty
  • sekty, extremizmus a terorismus
  • sebevražedné jednání

  • Dovednosti

    Student dovede

  • rozpoznat strukturu, důsledky sociálně patologických jevů a identifikovat možnosti jejich institucionální prevence
  • vyhledávat a využívat prameny odborné literatury a klíčové informační zdroje v oblasti sociálně patologických jevů
  • 10. Problémy etnických a menšinových skupin.

    Účelem je pomocí etnologických, historických, sociologických, psychologických, kulturně srovnávacích a dalších poznatků posílit schopnost studentů reflektovat s odstupem od sociálních mýtů a předsudků vztahy mezi majoritní populací a etnickými nebo jinými menšinami. Klíčová pozornost by měla být věnována pojmu kulturní relativismus, vztahům mezi specifickými kulturami různých skupin, rozlišení mezi autoritativním, paternalistickým a partnerským pojetím těchto vztahů a odpovídajícími technikami intervence do situace menšin.

    11. Zdraví a nemoc.

    Cíl předmětu

  • Cílem předmětu je poskytnutí studentům potřebných znalostí pro syntézu poznatků z anatomie, fyziologie, patofyziologie s informacemi o zdraví a přirozeném vývoji fyzických i psychických nemocí s následnou schopností vysvětlit principy a možnosti prevence a léčby vybraných onemocnění s důrazem na dopad v sociální oblasti. Studenti budou mít potřebné znalosti a dovednosti pro poskytování laické první pomoci.
  • Zdravotní nauky vedou k formování názorů a postojů studentů s cílem posílení vědomí humánního a společenského poslání péče o zdraví vlastní a zdraví spoluobčanů. Nedílnou součástí je objasnění postavení sociálního pracovníka v systému zdravotnictví a pochopení vazeb sociální a zdravotní problematiky. Konečným cílem je pak celkové vnímání člověka ve všech jeho biopsychosiciálních souvislostech.
  • Na podkladě získaných poznatků budou pak studenti schopni v praxi posoudit konkrétní sociálních problémy, které mohou mít zdravotní příčiny i situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů napomáhajících vzniku choroby.

  • Pojetí předmětu, obsah

  • Předmět zdravotní nauky se zaměřuje na pochopení člověka jako biopsychosociální jednotky, zaměřuje se na vnímání člověka v kontextu se sociálním a přírodním prostředím, přičemž neopomíjí ani otázku primární, sekundární i terciární prevence.
  • K naplnění tohoto cíle jsou doporučena témata z oblasti základů anatomie, fyziologie a patofyziologie, hygieny a epidemiologie, psychiatrie, multifaktoriální a multikauzální problematiky psychosomatické medicíny a vybraných nemocí jednotlivých tělesných soustav, které vedou ke ztíženému sociálnímu uplatnění nebo invalidizaci.
  • Student získá základní znalosti laické první pomoci a je připraven prakticky je aplikovat. Student pochopí zásady zdravého životního stylu a je schopen je prosazovat v širokém sociálním kontextu v souladu s dlouhodobým programem zlepšování zdravotního stavu obyvatel ČR – Zdraví 21.

  • Znalosti studenta - student

  • se orientuje v základní lékařské terminologii.
  • má základní znalosti z oboru anatomie a fyziologie člověka
  • zná determinanty ovlivňující zdravotní stav člověka
  • má znalosti o vzniku nejčastěji se vyskytujících chorob, jejich projevech, sociálních důsledcích a prevenci
  • osvojí si základní znalosti z epidemiologie a hygieny
  • má teoretické znalosti ze základů první pomoci
  • má potřebné znalosti z psychiatrie.

  • Dovednosti studenta - student

  • umí navrhnout vhodná řešení sociální situace ve spojení se zdravotním stavem klienta
  • umí navrhovat vhodná preventivní opatření
  • umí poskytnout laickou první pomoc
  • umí poradit v oblasti zdravého životního stylu
  • umí využívat získané poznatky k udržení a obnově zdraví vlastního i svých klientů
  • dokáže poskytnout konkrétní radu a podporu nemocnému klientovi i jeho okolí
  • umí poradit kde vyhledat příslušnou zdravotnickou odbornou pomoc
  • dovede realizovat protiepidemická opatření v praxi

  • Poznámky ke komentovanému návrhu obsahu studia:

    Pro druhou fázi minimálně tříletého pomaturitního studia navrhujeme specializované výběrové přednášky, které by studentům umožnily užší profesní orientaci. Podmínkou akreditace je nabídka nejméně čtyř (doporučujeme šesti) specializovaných kurzů z následujícího předběžného a neuzavřeného seznamu:

  • sociální problematika rodin (Sociální práce s rodinou a dětmi)
  • pracovní trh a nezaměstnanost (Sociální práce v oblasti zaměstnanosti)
  • kriminologie (Sociální práce s delikventy)
  • sociální gerontologie (Sociální práce se starými občany)
  • demografie
  • personalistika a řízení
  • ekonomie sociální sféry
  • psychoterapeutický výcvik (Sociální práce v poradenských zařízeních a psychiatrických léčebnách)
  • sociální práce s postiženými osobami
  • sociální práce ve zdravotnictví
  • sociální práce s menšinami, národnostmi, uprchlíky
  • komunitní sociální práce
  • Podmínkou získání bakalářského titulu musí být znalost jednoho světového jazyka na úrovni státní zkoušky. Zároveň doporučujeme, aby se při výuce běžně používalo zahraniční literatury. Předpokladem ukončení nejméně tříletého a pomaturitního studia sociální práce musí být absolvování formální závěrečné zkoušky podmíněné obhajobou písemné diplomové práce. Kromě této práce podmiňujeme akreditaci písemnými pracemi studentů v rozsahu 20 stran v prvním roce a 30 stran ve druhém roce studia. Nevyslovujeme se zatím závazně k obsahu magisterského studia sociální práce. Předpokládáme, že bude koncipováno hlouběji než studium tříleté pomaturitní studium na vyšších odborných školách a v bakalářských programech. Pokládáme při tom za přirozené, že bakaláři sociální práce z akreditovaných škol budou moci pokračovat po absolvování přijímací zkoušky na magisterském studiu na akreditovaných katedrách sociální práce, které je nabízejí.

    C. Zajištění návaznosti teoretické a praktické výuky

    Ve srovnání se školami sociální práce v zahraničí se česká výuka sociální práce zatím zdá výrazně teoretizující a relativně odtažitá od reálných podmínek výkonu profese v praxi. Na Západě obnášejí terénní stáže a přednášky vázané k praxi více než polovinu času přípravy studentů. Obdobné podmínky lze nastolit podle našeho mínění teprve postupně, s prohlubováním vztahů mezi školami a zařízeními v terénu, přípravou supervize stáží zkušenými pracovnicemi z praxe a organizačním zajišťováním míst stáží.

    Pro nejbližší budoucnost nicméně doporučujeme, aby školy sociální práce vyčlenily alespoň polovinu úvazku pro člověka, který by organizačně připravoval a zajišťoval stáže studentů, zprostředkoval vztah školy k terénním pracovníkům a konal školení supervizorů stáží. Doporučujeme, aby tento pedagog měl dlouholeté praktické zkušenosti nebo aby byl i nadále angažován v sociální práci, a aby splnění této podmínky bylo jedním z předpokladů akreditace. Dále doporučujeme, aby školy přípravu supervizorů studentských stáží formalizovaly a aby v součinnosti s ministerstvem školství a ministerstvem práce a sociálních věcí prosadili odměňování supervizorů.

    Při plánování struktury výuky navíc doporučujeme výrazně posílit její praktické aspekty. Studenti by měli být v nejvyšší možné míře připravováni formou cvičení a seminářů, jejichž předmětem by měly být zkušenosti získávané z práce s klienty.

    D. Závěrečná poznámka

    Při koncipování těchto podkladů k akreditačnímu řízení jsme si byli vědomi současného relativního nedostatku pedagogů sociální práce. Částečně jej lze jistě kompenzovat angažováním odborníků z praxe a pracovníků jiných kateder. Vzhledem ke známým problémům spojeným se zaměstnáváním externistů (absence, dočasné úvazky, fluktuace pracovníků) doporučujeme, aby podmínkou akreditace studijního programu sociální práci do blízké budoucnosti bylo, aby přinejmenším polovina přednášejících byli kmenoví učitelé školy.

    ©a.dam()email.cz | webmaster: adam.brokes@gmail.com